Euro může stáhnout Evropu do pekel
Řecko nechce ani cent. Prosíme však o politickou podporu, ujišťoval ještě počátkem letošního března řecký premiér Jorg Papandreu. Přestože ho nadšeně citoval kdejaký evropský politik, byla jeho slova asi tak věrohodná jako tvrzení malého dítěte, že nenávidí hračkářství. Řecko zoufale potřebuje především peníze; jenom do konce května musí Atény refinancovat dvacet miliard eur dluhů. Papandreuovy sliby také vydržely sotva čtrnáct dní. V Bruselu se 24. března jednalo pouze o penězích a přitom se stalo něco nevídaného: Německo odmítlo výlučně evropskou záchrannou akci a prosadilo zapojení Mezinárodního měnového fondu.
Eurosolidarita
Slovensko odmítlo „eurosolidaritu“ s těžce zadluženým Řeckem. Celková finanční pomoc Aténám může dosáhnout až 110 miliard eur, Slovensko se mělo podílet asi 800 miliony eur. Premiérka Iveta Radičová vybočila z poslušné uniformity a získává si v Evropě sympatie.
Demokracie je náhle v defenzivě
Zostřilo se soupeření demokratických a nedemokratických tržních ekonomik. Zásady trhu se rozšířily po celém světě, ale globalizace politických svobod se nekonala.
Dekáda pod psa Začalo to 11. zářím a skončilo ekonomickou krizí. Zatímco 90. roky znamenaly naději, první desetiletí nového milénia přineslo hlavně obavy. Jaké však bylo opravdu? Jak o něm jednou budou psát historici? Začíná nový seriál, který mapuje první dekádu třetího tisíciletí.
Máme za sebou prvních deset let nového tisíciletí, drobný krok do nového milénia.
Doučování pro politickou třídu
V roce 1896 vydal Gaetano Mosca svou knihu Elementi di scienca politica a použil v ní pojem "politická třída"; mínil tím sociální třídu, která z politiky žije. Dnes se pod tímto pojmem většinou rozumějí jak profesionální politici, tak žurnalisté a někteří vědci. Prostě všichni ti, kteří politiku spoluutváří. Jejich úlohou je rozeznat, co se ve společnosti odehrává a se kterými výzvami se setkává, zkrátka objevovat a řešit problémy za pomoci politických prostředků.
České národní zájmy a evropská krize
Oxfordský historik Timothy Garton Ash, nedávno vyzval evropské vlády aby místo „politiky strachu“ a pouhé záchrany eura prováděli, ve jménu velkého evropského politického projektu, „politiku naděje.“ Ash, jeden z veleknězů evropské víry, se samozřejmě neptá jestli je sjednocení proveditelné a jestli je národy chtějí.
Český člunek v evropském proudu
Nejvíce německých námořníků pochází tradičně z Bavorska. Dálka zřejmě svědčí romantickým představám o moři. Nedivím se proto, že mořská symbolika je oblíbená i v Čechách a současná diskuse o evropském sjednocení a českých zájmech místy připomíná lodní deník. Nejčastěji je řeč o „hlavním proudu evropské integrace“, kterého se prý máme za každou cenu držet.
Císařská cesta pro Evropu
Brusel chystá růstový program pro jižní Evropu. To nejkonkrétnější, co zatím víme, je záměr modernizovat infrastrukturu. Již se nehovoří o Marshallově plánu a strůjci programu se jen nepřímo zaštiťují Keynesem. Ten by jej ovšem určitě nepodepsal. Ptal by se, zda jsou jihoevropské ekonomiky schopné investice absorbovat a přetvořit je do dlouhodobého růstu.
Němci již nechtějí být nejlepší Evropané
Když šel autor knihy „Evropa euro nepotřebuje“, Thilo Sarrazin minulé pondělí do televizní talk show, stáli před studiem členové „mladých sociálních demokratů“ s transparentem na kterém stálo „Drž hubu nebo přes ní dostaneš“. Ve studiu se Sarrazin setkal s pravděpodobným kandidátem SPD na kancléře Peerem Steinbrückem, který mu sdělil, že jeho názory jsou „bullshit“, nebo-li kravince. Když se i špičkoví politici utíkají k argumentům na této úrovni tak je vidět, že ztrácí nervy. A právem.
Je tu éra úsporných válek
Ponce, jedna z nejstarších lodí amerického námořnictva, operuje již několik týdnů u pobřeží Bahrajnu. Slouží jako plovoucí základna pro několik stovek vojáků speciálních jednotek, kteří mohou zasáhnout proti teroristům a při výzvědných či sabotážních akcích. Na této zdánlivě bezvýznamné epizodě lze znázornit změny týkající se příčin, povahy a forem války v postkomunistické éře.
Že by se Super Mario poněmčil?
Někteří němečtí politici podsouvají šéfovi ECB Mariovi Draghimu, že straní Itálii. Heuréka, řekl bych. Ale Draghi je nejen Ital, ale i bývalý viceprezident Goldman Sachs. Více než společnou měnu se snaží stabilizovat finanční průmysl.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- následující ›
- poslední »
___________________________________________________________________________________
