Reedice textu z roku 2004

V posledních týdnech si neustále kladu otázku, zda si tato společnost uvědomuje, že je demokratickým právním státem a zda někteří její činitelé pochopili fungování demokracie a především dělbu moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Přitom každý, nejenom právníci, by měl vědět na jakých principech je postavena ústava tohoto státu. Poslanci i senátoři jsou při výkonu své zákonodárné funkce vázáni toliko svým slibem, jeho porušení však není ani ústavou, ani jinými zákony sankcionováno. Ústava výslovně uvádí, a ani by jinak v parlamentní demokracii nemohla, že poslanci a senátoři při osobním výkonu svého mandátu nejsou vázání žádnými příkazy a pro hlasování jak v Poslanecké sněmovně či Senátu a jejich orgánech nemohou být žádným způsobem postiženi. Je tedy záležitostí vnitřního svědomí každého z členů zákonodárného sboru, jak bude v té které záležitosti hlasovat a za způsob hlasování může nést toliko politickou, nikoli právní odpovědnost. V rámci tohoto hlasování může senátor či poslanec zvednout ruku jak pro zrušení platné ústavy, tak např. pro zrušení definice trestného činu přijímání úplatku. A je to tak správné, ten kdo zákony tvoří, nemůže být při výkonu tohoto mandátu svázán platným právním řádem či nějakým „ještě vyšším zákonem“. Na rozdíl od moci výkonné a soudní, která je vždy při plnění své funkce v rámci demokratického právního systému vázána platným zákonem, resp. Ústavní soud platným ústavním pořádkem státu.

Obstarávání věci obecného zájmu je právní termín. Je to činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu (tím může být i zdraví jednotlivce, jeho sociální situace či kulturní potřeba). Při spojení této činnosti s jinou činností, rovněž právem definovanou, tedy přijetím úplatku, jímž se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění na něž není nárok, dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku. A úplatek lze rovněž nabídnout toliko v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, aby se dalo hovořit o trestném činu podplácení. Člen zákonodárného sboru při hlasování v tomto sboru neplní žádné úkoly a neobstarává žádný obecný zájem. Je výlučně na něm, zda bude hlasovat pro vyslovení důvěry vládě či bude hlasovat proti, zda bude hlasovat pro zrušení platné ústavy nebo pro její zachování. Kdyby tomu tak nebylo, nežili bychom v parlamentní demokracii. A už vůbec nepřísluší výkonným složkám státní moci (policii či státnímu zastupitelství), posuzovat jaká případná výhoda na níž není nárok (peníze, nabídnutá funkce, noc s krásnou milenkou apod.) toho kterého člena zákonodárného sboru při jeho hlasování ovlivnila či mohla ovlivnit. Toto právo náleží voliči a ten se musí dožadovat dodržení politické i etické odpovědnosti jím voleného zákonodárce. Je dobře, že o těchto skutečnostech media voliče informují.Je nepochopením demokratického právního systému, když policie či státní zastupitelství chtějí z těchto skutečností vyvozovat jakoukoli právní odpovědnost.

10. října 2004