„osobně jsem měl z vystoupení chartistů smíšené pocity a nezbavil jsem se jich dodnes. Nejvíce mi vadil značný podíl bývalých komunistů...“

To je nepochybně fakt, těch, po „pražském jaru“, vyobcovaných komunistů, byla mezi prvními signatáři skutečně fůra a zdaleka to nebyli jen lidé typu Kriegla, Vaculíka...

Jenže, Charta 77 rovněž, po dlouhých letech pokoření, nabídla spoluobčanům možnost vyjádřit se k potupné normalizaci. V podstatě se jednalo o hodně opatrnickou výzvu k demokratickým změnám, kterou, alespoň tedy co se textu týká, mohl zfleku podepsat takřka každý myslící člověk.

Ta následná, nepřiměřená - nesmyslně divoká reakce komunistického režimu byla proto překvapením i pro její autory.

Po těch následujících represích, už ani dost dobře nešlo - nejde nikomu vyčítat, že se pod tu údajnou "třaskavinu" nepodepsal. To se tehdy opravdu neobešlo bez velké dávky kuráže, hraničící s hazardérstvím.

Nepodepsat, v té vypjaté atmosféře nebyla objektivně žádná ostuda. I když zase, v národě věčných rebelů, je, po dvanácti letech existence, ta necelá dvou tisícovka podpisů pod Chartou, zajímavým faktem.

A tak se jen ptám, kvůli čemu tedy, ještě dnes, mnozí lidé, pořád a mnohdy až trapně, hledají zástupné důvody, proč nepodepsali.

A jinou odpověď, nežli tu v titulku, nenacházím.