Revue Politika 9/2011

Zprvu jsem chtěl psát vážný text, o politice a kultuře, jak jinak, viděno z mého brněnského domova v žáru doznívajícího léta. Chtěl jsem psát o Prague Pride, naší pražské hrdosti, queer festivalu pořádaném pod záštitou primátora zastupujícího pravicovou stranu, u níž bychom předpokládali, že bude klást důraz na kulturnost a prosazovat rodinné hodnoty. O tom, jak je možné, že je něco podobného médii téměř unisono vydáváno za příklad svobody a tolerance, ne-li rovnou za důkaz dospělosti české demokracie. Chtěl jsem se podrobněji rozepsat o nutnosti rozlišovat mezi homosexualitou (vrozenou sexuální orientací) a homosexualismem (organizovaným hnutím), na niž upozornil prezident Václav Klaus, což bohužel, jako většina podstatných věcí, zaniklo ve všeobecném mediálním tlachání. Ale nějak se mi k tomu všemu v těch tropických letních dnech nedostávalo sil. Vše je vlastně věcí optiky, říkal jsem si, určitého úhlu pohledu, ze kterého člověk danou věc vidí.

Představte si například otce pětačtyřicátníka, ženatého, heterosexuála, úmorně stíhajícího celé léto své čtrnáctiměsíční dítě (v pořadí již čtvrté), které nedávno začalo chodit a osahávat svět, které se vytrvale snaží něco nevhodného pozřít, někde se zranit nebo přímo zabít. Už někoho napadlo, jak asi musejí na takového otce-heterosexuála, spořádaně ženatého, působit mediálně oslavované pouliční queer radovánky? Jak asi vnímá, při všech svých starostech s dětmi, různé postmoderní teorie o tom, že všechny životní styly jsou si rovny a že je vlastně tak trochu jedno, zda bude trávit své intimní chvíle se ženou, nebo jen tak nezávazně obcovat s nějakou pánskou zadnicí. Zkusme si představit, co se takovému muži asi honí hlavou...

„Odhlédneme-li od estetické stránky celé věci," přemýšlí nejspíš zadýchaný heterosexuální otec, pětačtyřicátník, který právě na ulici dohnal svou mrštnou dceru a utírá si zpocené čelo, „největší rozdíl zde bude v důsledcích. Vždyť i za těmi čtyřprocentními nešťastníky, tropícími dnes povyk v ulicích kvůli své sexuální orientaci, musel kdysi v minulosti pobíhat nějaký vystresovaný a ustaraný heterosexuální rodič, stejně jako Ty dnes pobíháš za svým neposedným dítětem! Svět není spravedlivý! Trochu uznání a úcty k nám, uštvaným heterosexuálům trpělivě opečovávajícím neposednou dětskou havěť! Bez nás byste nikdy nespatřili světlo světa a nemohli dělat zbytečný kravál!...," chtělo by se nejspíš znavenému otci křičet za pestrobarevným rozjásaným davem.

Podivná demokracie, podivná doba, přemýšlí uštvaný otec, pětačtyřicátník, heterosexuál. Političtí představitelé, volení (mlčící) většinou, sestávající do velké míry z nás, mlčících heterosexuálních otců, poklonkují a podbízejí se (hlasité) čtyřprocentní menšině. Uvědomělí queer politici Bursík a Paroubek si hrdě vykračují v pestrobarevném průvodu, Bursík v slušivé růžové šále. Ambasadoři západních států sepisují protestní petice a v Divadle Na zábradlí uvádí Čtvrtníčkova kapela Buzerant zpěvohru Prezident Vykuřpytel, dehonestující hlavu státu.

Prague Pride 2011. Máme být skutečně na co hrdi!