Ukázka z textu

A pak se mraky zničehonic rozestoupily.
Stalo se to tak náhle, že to Doležala málem překvapilo, ale neměl příležitost si své překvapení uvědomit. Protože Alsterufer byl skutečně přímo před ním, a ve chvíli, kdy se před letounem prostor otevřel, se na jeho palubě rozpoutalo peklo. Rozzářily se záblesky palby a kolem rychle klesajícího liberatoru začaly svištět dlouhé dávky těžkých kulometů, zvýrazněné svítícími střelami, a explodovat granáty protiletadlových kanónů. Jeden za druhým vyšlehávaly z centra jejich výbuchů oranžovočervené plameny, které rychle přecházely v temné obláčky, a obloha se plnila svištícími šrapnely.
Bylo to neuvěřitelné divadlo, a Doležal ho pozoroval z první řady. Loď plula asi kilometr před nimi, natočená pravobokem k nim, a vzdálenost se rychle zkracovala. Okamžitě si uvědomil dvě věci: nejdřív, že má k dispozici jen několik sekund, a vzápětí, že Alsterufer pluje sice před ním, ale nikoli přímo v ose letu.
Okamžitě pohnul řízením nepatrně vlevo, aby osu letu srovnal na střed lodi, a stiskl spoušť raket.
Do zvuku burácejících motorů se přidal hlasitý sykot a z každého boku letounu vyrazila k lodi jedna raketa, táhnoucí za sebou dlouhou bílou linku. I při mizerné viditelnosti je mohl dobře sledovat.
A tak mohl zcela jasně vidět i to, že míří těsně před příď lodi. Alsterufer plul rychle, ale ne tak rychle, aby mohl dosáhnout bodu, do kterého dopadnou.
Stáčející se liberator nebyl v okamžiku vystřelení prvního páru raket v ideální pozici. Bylo zřejmé, že rakety loď minou.