přeložil Stanislav Šidlichovský

Takže nyní obviňujeme oběti.

José Manuel Barroso, ex-maoistický prezident Evropské komise, řekl, že Irsko je zcela a samo odpovědné za pohromu, která postihla Iry.  Barroso řekl:  
 „Problémy Irska byly způsobeny nezodpovědným chováním finančním institucí a nedostatkem kontroly irského trhu. Nebyla to „Evropa“, kdo vytvořil tuto fiskálně nezodpovědnou situaci a tím finančně nezodpovědné chování“.
„Evropa je nyní součástí řešení problému“.

Jednou maoista, už vždycky maoista. Pan Barroso překrucuje to, co se stalo, nepravdivě popírá jakékoliv EU zavinění a zároveň se lživě chlubí „řešením“ – pokud tedy za řešení nepovažujete ekonomický hřbitov. 
 
Článek IV zprávy IMF publikovaný v září 2007 začíná následovně:

“Ekonomická výkonnost zůstává velmi silná a je podporovaná zdravou politickou linií.  Vzhledem k silným ekonomickým základům a přijatému závazku vládních orgánů respektovat správné zásady, ředitelé IMF očekávají, že ve střednědobém horizontu zůstane ekonomický růst velmi silný“.

IMF uvedl, že Irsko je ve fiskálním přebytku 3 % HDP a celkový veřejný dluh klesl téměř k 12 %;  Irsko tak téměř eliminovalo svůj veřejný dluh. 

Barrosův vlastní štáb šťastně odsouhlasil irské účty v aktualizační zprávě o stabilitě v prosinci 2007, pojmenoval rizika, ale souhlasil, že země „provádí odpovědnou fiskální politiku“.
 
Pokud dnes pan Barroso mluví o „fiskálně nezodpovědné situaci“, pak přepisuje historii.

Ano, všichni víme, že bublina hospodářského růstu a pohodových majetkových daní maskovala hrůznou zranitelnost irské ekonomiky (někteří z nás, kteří jsme na to upozorňovali, byli zesměšňováni), ale to není totéž, co EU říkala v kritickém období 2004 -2007, když Irsko překračovalo bezpečnou hranici.
 
Pan Barroso byl vyprovokován. Irský poslanec evropského parlamentu Joe Higgins v projevu v EU parlamentu obvinil Brusel ze zkázonosného a mstivého zacházení při stanovení podmínek půjčky. 
 
 „Vůbec ne pomoc; váš IMF a EU mechanismus vyrábí otroky evropských bank z irských daňových poplatníků“.

Takže, kam to došlo: poslanci evropského parlamentu ze států, které jsou nyní redukovány na EU protektoráty, protestují se zlobou a nenávistí proti svým utlačovatelům. 

Vždycky jsem tvrdil, že pokus „zamknout“ nekonvergované ekonomiky Evropy do unáhlené měnové unie a tak urychlovat politickou unii bude mít opačný efekt, vedoucí k hořkému vzájemnému obviňování … a nakonec … inu, víte, co chci říct.

Pan Barroso byl kdysi maoistickým studentským vůdcem (Movimento Reorganizativo do Partido do Proletariado), aktivně se účastnil revoluce. Postavil se tajné policii a zbytkům salazarovské diktatury. Bezpochyby je statečným mužem a idealistou. Ale historie žertuje s námi se všemi. Nyní je prezidentem vynucovací mašinérie, jednajícím pod německými příkazy. 

Pro Irsko je bolestivé platit průměrně 5,8 % z EU podílu na půjčce. Fond EU získává tyto peníze na trhu za 2,59 %; ano, jsou zde personální náklady, ale marže je úmyslně trestní.
 
Tento „recept“ byl vnucen Německem s cílem prosadit krajní prostředek: jakákoliv půjčka bude za tak odstrašujících podmínek, že žádná země se pro ni nerozhodne lehce. Abychom byli spravedliví, pan Barroso se v zákulisí pokoušel prosadit nižší sazbu.

Fajn, pokud toto je, co Berlín chce. Pak Německo může zapomenout na Euro a opustit EMU dříve než zničí politický mír v Evropě. Toto není „řešení“ čehokoliv.


Jak pan Higgins říká, Irové jsou odsouzeni k dluhovému otroctví, aby zakrývaly ztráty evropských bank, které se mohou ukázat jako systémové a způsobit širší nákazu. 

Úroková míra 5,8 % v podmínkách, kdy nominální HDP se propadl přibližně o 23 % - to není politika, kancléřko Merkelová.

Řádný bankrot za standardních restrukturalizačních podmínek IMF by byl skutečnou politikou, nebo EU může snížit úrokové míry na polovinu, pokud si přeje chránit a podporovat evropský kreditní systém. Vyberte si jedno nebo druhé, ale přestaňte předstírat a přestaňte s těmi arogantními frázemi.
 
Vraťme se 3 roky zpátky.
 
Četl pan Barroso vynikající příspěvek „Co špatného se stalo v Irsku“ napsaný pro Světovou banku v březnu 2009 prof. Patrickem Honohanem, nyní guvernérem irské centrální banky a členem rady evropské centrální banky?
 
Prof. Honohan v příspěvku píše, že „tygří“ekonomika vykolejila pouze po přijetí Eura a především kvůli Euru. 
 
„Reálné úrokové míry od roku 1998 do roku 2007 byly v průměru -1 %. (v porovnání s + 7 % na začátku 90. let)“.
 
Nacházeli jsme se tak v prostředí prudce rostoucí a dynamické ekonomiky s negativními reálnými úrokovými měrami a to po celou dekádu.
 
„Členství v eurozóně tak určitě přispělo k nemovitostnímu boomu a ke zhoršování mzdové konkurenceschopnosti. Jistě, všechny tyto nerovnováhy a vychylování se mohly dít i mimo EMU, ale příslušná politická anténa nebyla přeladěna pro Irsko. Varovné signály byly potlačovány a irští politici zanedbali základy veřejných financí“.
 
Je pravdou, že irští regulátoři to zcela zpackali. Ale mohlo se Irsko vyhnout té destruktivní bublině? Paralelní španělský příběh ukazuje, že ne. Španělská centrální banka byla jednou z nejlepších centrálních bank ve světě, přesto nemůže zkrotit důsledky úrokových měr a měnového režimu. 

Ze seriových pohrom napříč EMU periferií nelze jednoduše vinit oběti.

Celé politické a ekonomické společenství monetární unie nese spoluvinu různým způsobem, včetně Evropské centrální banky (příliš uvolněná politika v letech 2005 – 2006 z důvodu pomoci Německu), Evropské komise a pana Barroso osobně.

Až do pozdních měsíců roku 2007, pan Barroso dával Irsko východní Evropě za modelový příklad.
 
Avšak na vše špatné již bylo v té době zaděláno a bylo to jasně viditelné všem, co nepodlehli maoistické propagandě.

publikováno v The Telegraph