Na pozadí plánované vystresovanosti celé „naší občanské společnosti“ (coby množiny cílových skupin arogantně ponížených na ty laboratorní vzorky zkušebních myší) jako na kdysi školních pozemcích osnov ZDŠ předmětů jako „pracovní výchova“, apod., z 60. až 80. let předchozího století (a zároveň tisíciletí) už nějakou dobu spontánně, bez jakékoli možnosti veřejné kontroly, řádí z řetězu (byť i jakékoliv minimální) obecné vzdělanosti a odborné erudice, urvané úderky pionýrů a mediálně tržních komsomolců polit-inženýrství (globál, ojro, i tuzemák) marketing developingu (resp. lobbyingu), makléřství, apod. eskamoterismu – často i velmi ziskových tzv. „neziskovek“ apod. roztodivně „ufózních“ subjektů, (rádoby latentně zpravodajsky) operujících v rámci veřejného prostoru, spíše zpravidla, než nezřídka pod krycím jménem např. „průzkum veřejného mínění“. Leckdo by možná chtěl zvolat: „Svatá prostato!“

Český selský rozum toho „běžného občana“ této republiky pochopitelně už logicky, historicky, geneticky, ani aktuálně (a samozřejmě, že ani perspektivně) není tak slaboduchý, aby naletěl i tentokrát (jako ostatně nakonec nenaletěl nikdy), podobným sociálně-inžerýrským eskapádám. A to, o co se tu ty polit-marketingovky světsky okázale snaží, to už předem i samo sebe řádně profláklo. To už tady pomalu, ale jistě končí. A katalyzátorem toho bude i tragikomedie kolem okolností, průběhu a souvislostí prezidentských voleb v USA (včetně jejich dohry a důsledků).

Takzvaná „opozice“ v poměrech zdejší politiky známá jako „demoblok“ vypouští pomocí těch shora zmíněných polit-marketingovek zkušební balónky a kontrolní chrousty v podobě oněch tzv. průzkumů předvolebních preferencí, z nichž většina může mít nanejvýš tentýž účinek, jako má stupidita čím dál horších TV reklam – čemuž se český selský rozum (a jeho typický smysl pro humor) tradičně i aktuálně směje, což obvykle umí dát velmi citelně najevo, až přijde čas.

Ideově nesourodá a programově nepropojitelná (takže z principu i reálně nefunkční) opozice – ať už se účelově vymezuje vůči resp. proti čemukoliv, či identifikuje a píárově nazývá jakkoliv – nemá skutečnou zpětnou vazbu ani ze své činnosti, ani z těch „laboratorních“ průzkumů tzv. veřejného mínění. A systém bez reálně funkční zpětné vazby sám sebe destabilizuje a následně nihilizuje. To je axiom. A ten funguje jak obecně, tak i konkrétně – čili také v ČR teď a tady.

Kdyby demoblokózní píárko mělo tu akčnost, invenci, kreativu, sílu a vůbec, tak už by za ty tři roky osmého volebního období této Sněmovny už několikrát (řekněme třikrát) shodilo vládu a zařídilo mimořádné volby. Nota bene s hentou onou zahraniční podporou. Jenže ale a tak dále … A zatímco ten demovyblokovaný titanic si pluje fialovou mlhou na svou kru, (zatímco na té horní palubě se tančí politická sousedská), část ze staré gardy už delší dobu a čím dál víc nejen těm „kapitánům na můstku“ zvoní na poplach, čímž jim ještě víc mydlí schody. Z pevniny je to všechno vidět. A jak známo, tak na pevnině mořskou nemoc dostat nelze. Takže by tedy v tom směru mohla nastat otázka, „proč se tam tolika lidem chce zvracet“? A možná, že by na takovou otázku zdravověda mohla dát logickou odpověď, nebýt sama zahlcena mediální virózou, větší, než jitrnice, jakou svět neviděl … A kdo ví, možná, že i ta zavirovaná mlha se někomu hodí k oddálení tiskovky, kdy už se bude muset oznámit sestava supermanů, co nastoupí na kapitánský můstek. Modrá knížka se za posledních 30 let už mockrát neosvědčila. A následně nevyplatila. No a ta oranžová knížka je na tom podobně. A ty orosené koleje pro ten zrezivělý rychlík barvy pomeranče jsou taky na kalné vodě. A gravitace měří těch 9,81 všem stejně, padni komu padni, respektive potop koho potop. („… Jak se to rýmuje …“)