Konzervativní pohled na téma „Nové Evropy“
Jiří Weigl

Dobrý den, dámy a pánové, je pro mě velkou ctí, že se mohu zúčastnit této prestižní konference a podělit se s Vámi o svůj pohled na její téma, které se nazývá „Nová Evropa“.

Sousloví „Nová Evropa“ vytváří dojem, že očekáváme Evropu jinou, změněnou, kvalitativně odlišnou, než byla Evropa „stará“, známá, tradiční, osvědčená, Evropa, v níž jsme žili a žijeme dnes. A protože náš svět ovládlo „pokrokářství“, nějak automaticky očekáváme, že ta „Nová Evropa“ bude lepší než ta stará. Nejsem si jist, že toto očekávání je oprávněné.

Evropa současná je již dlouho region ztrácející a stagnující. Ztrácí své postavení v globální politice i ekonomice, přes materiální dostatek a desetiletí mírového vývoje ztrácí sebedůvěru, odvahu a víru v budoucnost, dlouhodobě žije na dluh budoucích generací. Dnešní Evropa programově zapomíná na své kořeny a hodnoty, které stály v základech jejího gigantického civilizačního rozmachu.

Nesprávně jsme si zvykli ztotožňovat Evropu a Evropskou unii. Evropská unie je projekt, který není a – jak ukazuje brexit i vývoj na východě a jihu EU – ani perspektivně nebude celoevropský. Náš veřejný prostor ovládla horlivě šířená teze, že lékem na všechny výzvy a problémy dneška je heslo „více Evropy“, tj. zesílení unifikace s cílem politického sjednocení kontinentu. Dnes vidíme, že je to iluze. Přes sílící unifikaci a integraci Evropská unie stále více ztrácí ve srovnání s jinými světovými centry a tempo jejího růstu každou dekádu klesá. Krize eurozóny a především brexit ukázaly, že Evropská unie v této podobě bez zásadních změn nemůže obstát.

Do všech jejích částí byl implantován rigidní systém všezahrnující regulace všech stránek života společnosti, systém hlásající práva a nároky, namísto odpovědnosti a zásluhovosti. Vláda se vzdálila lidem a demokracie byla svázána politickou korektností. Ideál svobody člověka byl nahrazen chimérou rovnosti ve všech, i těch nejabsurdnějších rovinách a v jejím jménu probíhá útok na základní stavební kameny evropské společnosti – rodinu a národ.

Migrační krize je posledním příkladem moralistními argumenty ospravedlněného, ale ve skutečnosti hluboce amorálního přístupu k problémům Evropy samotné i k situaci v zemích Asie a Afriky. Nemám tím na mysli jenom podíl vlád některých evropských zemí na rozvratu, konfliktech a tragédiích v rozvojovém světě, ale i oficiálně hlásané iluze o možnosti řešit demografické či ekonomické problémy evropských států na úkor asijských a afrických zemí dovozem migrantů. Už vůbec nehovořím o objevujících se sociálně inženýrských představách přeměnit existující evropské národy prostřednictvím masové migrace v jakési umělé „společenství různých“, a tak získat onen stále chybějící evropský „démos“.

Hovoříme-li tedy o „Nové Evropě“, přál bych si, aby v ní bylo co nejméně oněch módních, současných negativních trendů, o nichž jsem hovořil, a naopak mnohem více té dobré, osvědčené „Staré Evropy“. Takové Evropy, která ví, že její síla je v různosti a svobodě, a pečuje o ně, Evropy svobodných národů a jejich demokratických států, které účelně a vzájemně výhodně svobodně spolupracují, Evropy, která ví, že ekonomickou prosperitu vytváří svobodné podnikání a nikoliv regulace, že bohatství se musí nejprve vytvořit, aby se později mohlo rozdělit, Evropy, která chrání své kořeny, hodnoty a tradice. Jenom tak může v éře globalizace obstát.

Měli bychom opustit propagandou usilovně šířené představy a pocity, že odklon od další umělé centralizace Evropské unie je regres, že brexit je tragédie a ekonomická katastrofa. Ta může přijít pouze tehdy, pokud by zvítězila snaha ty, kteří s dosavadním směřováním EU nesouhlasí, trestat a zbořit vše pozitivní, co dosavadní vývoj přinesl.

Zde, ve Smolenicích, historickém místě, které pamatuje složitá jednání spojená s dělením Československa, stojí za to připomenout tento unikátní případ pokojného rozchodu dvou blízkých národů jako příklad a vzor hodný následování i v dnešní Evropě. Jenom vzájemný respekt, který jsme k sobě tehdy cítili, snaha navzájem se chápat a vycházet si vstříc a úsilí zachovat maximum pozitivního z minulosti umožnily to, že dnes mají naše země i jejich národy ty nejlepší a nejužší vzájemné vztahy a vzájemně pociťují silné pouto přátelství. Jak hluboký je to kontrast s mnoha dalšími obdobnými případy kolem nás v Evropě i ve světě.

Přál bych si proto, aby tento česko – slovenský příklad byl i inspirací při řešení problémů Evropy dneška, a to nejen pouze brexitu.

Děkuji Vám za pozornost.

Jiří Weigl, vystoupení na konferenci “Nová Evropa 2016”, Smolenice, Slovenská republika, 29. listopadu 2016.

Ano, nekteri Rakusaci se na

Ano, nekteri Rakusaci se na posledni chvili lekli moznych zmen a dali prednost klidu.

Vycitat tedy z tohoto pohledu Hoferovi, ze vice nemaval Öxitem a nezval na sve mitinky Farage muze fakt jen nekdo, kdo je zcela mimo (rakouskou) realitu a vse posuzuje jen podle svych osobnich (nerealistickych) prani.

V neděli při obědě s přáteli

V neděli při obědě s přáteli z Rakouska: Van der Bellen může žvanit hodinu a půl a nic neřekne, Hofer říká až příliš a jeví se lidem jako nácek, aniž by přinášel naději na změnu poměrů. Lidi jsou dílem otrávení, dílem nasraní - jako všude v malých zemích, daně a náklady rostou, zákazy, příkazy, imigranti, co jsem vydělával před třiceti roky, stačilo pro celou rodinu, dnes pracují oba rodiče a na "stará kolena" neušetří ani éro. Na změny si budeme muset počkat ještě dlouho a v Rakousku to bude velmi obtížné.

Zadna zmena, Hofer od pocatku

Zadna zmena, Hofer od pocatku kampane, a ze trvala vpodstate rok, rikal to stejne, ze je pro referendum o vystoupeni z EU ve dvou pripadech, pokud by EU chtela pijmout Turecko nebo se jeste vice centralizovat.

Byl to naopak vdBellen, ktery menil sve nazory jako ponozky a zapiral ty nedavne opacne, jak mu Hofer v posledni tv debate dobre omlatil o hlavu. Bohuzel kdyz vdB v debate 20x zalze a Hofer mu 20x namitne a dolozi, ze lze, zacnou nasledujici den media psat o tom, ze slo o nenavistny duel. Nenavistnikem je samozrejme ten, kdo na lez reaguje tim, ze ji za lez oznaci, to je snad jasny.

No nic no, tak si Rakusaci nakonec prece jen zvolili rudozelenehlo bezbozneho extremistu schovavajiciho sve posahane a opravdu extremni nazory pod sve sediny a ospaly projev.
Nakonec to bylo vsichni proti jednomu, noviny plnily nazory a vyzvy prominentu (umelecka fronta) k volbe vdB.

Utesovat se clovek muze snad jen tim, ze v Rakousku o prezidentovi slovek neuslysi jak je rok dlouhej, a uvidi ho jednou rocne s serpou pres prsa na Plese v opere (kdyz to trochu prezenu).

Zajimave budou pristi parlamentni volby.
FPOe vyrostla v Hoferovi hvezda, ÖVP si svou jeste zarivejsi hvezdu (ministr zahr. Sebastian Kurz) hycka a setri pro nastup do cela strany na dobu pred volbama. A socanska hvezda Kern snad mezitim trochu vyhasne.

No o tom, že by si přál

No o tom, že by si přál "silnější Unii" rakouští voliči v průběhu té 11 měsíční kampaně neslyšeli. To přišlo až na samý konec a cena za to byla minus téměř 300 000 hlasů. Jak píše můj známý z Rakouska (stoupenec FPO): se Strachem nás čeká velké vítězství, s Hoferem - potupná porážka.

No, FPÖ založili esesáci,

No, FPÖ založili esesáci, propagandisto ;-)

(Proto ji máte, vy sudetoidi, tak rádi.)

Establishment a jeho

Establishment a jeho mainstream media strašily Hoferem stejně jako v květnových volbách. Tehdy ztratil 30 tis. hlasů, nyní cca 300 000.
Jsou naplněny podmínky pro jím slibované referendum, jak jsem uvedl výše? Jednoznačně ANO. Viz jejich summit u hrobu toho italského otce-zakladatele.
Proč tak tvrdá odpověď Nigelu Farageovi?
Doporučuji komentáře pod článkem Breitbartu. Naprostá většina říká něco jiného.

Nejsou, v otazce Turecka

Nejsou, v otazce Turecka presne naopak, moznost jeho prijeti jde konecne k ledu, snad uz to pochopili i ti, kteri s moznosti jeho prijeti drive zahravali (i na nasi scene, ze ?)

Dalsi centralizace (k te co uz tu mame) nenastala a snad si Junckeri budou muset nechat zajit chut. Pokud ne, pak bude jedna z podminek naplnena, ale snad ne.

---
Proc ? Protoze volici ve vsech zemich jsou alergicti na rady z vnejsku. A nemyslim si, ze Farage by Hoferovi prinesl dalsi hlasy, to spis naopak, v Rakousku vetsinove nalada k Öxitu proste neni, to je realita, byt se vam osobne treba nemusi libit.

Komunisté, kterým jste byl a

Komunisté, kterým jste byl a zatím neodvolal, nejsou klasického konzervativního pohledu schopni... Dzp.

___________________________________________________________________________________