Za posledních čtyřicet let se počet nejchudších zemí světa zdvojnásobil – aspoň to tvrdí nedávná zpráva Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD). Nyní je takových zemí kolem padesáti. Zhruba miliarda pozemšťanů musí vystačit s jedním dolarem na den a další dvě miliardy živoří za dva dolary.

Studenou válku nevyhrály Západu závody ve zbrojení, nýbrž hodnoty, které se ukázaly být atraktivnější i pro lidi z komunistického tábora. Totalitní režimy zarputile prosazovaly názor, že v zájmu míru vedle sebe mohou existovat naprosto protichůdné hodnotové žebříčky vůči sobě rovnocenné a alternativní: zatímco pro vás jsou důležité čestné pluralistické volby, naši lidé upřednostňují sociální jistoty, jako je právo na práci a střecha nad hlavou, i když někomu mohou připadat spíše jako pracovní povinnost a vězeňská cela.

Izraelská rozvědka Mossad sice lpí na své pověsti nejrafinovanější tajné služby světa. Leč občas po sobě zanechává přímé důkazy podvratné činnosti. Platí to pro případ velkého opeřence zatčeného nedávno kontrarozvědkou Saúdské Arábie na základě udání bdělých vesničanů.

Zaskočeni – takoví jsme byli, když to řachlo v Tunisu a vylítlo do vzduchu v Káhiře. Experti to opět zaspali. Ne nadarmo říkal supermozek Leo Strauss, že politologie není žádná věda, a proto by se neměla plést do předpovídání. Celý debakl politiky Jimmyho Cartera vůči Íránu v roce 1979 byl založen na chybné situační analýze CIA, podle níž pro revoluci v zemi „nebyly žádné předpoklady“. Zpětně nám znalci vysvětlují, že hnacím motorem dnešních lidových povstání je nesnesitelná bída a že tam, kde chleba je málo, ale počítačů habaděj, zákonitě nastává výbuch nespokojenosti.