V četnosti a úspěšnosti státních převratů nemůže Kyrgyzstánu nikdo konkurovat. Ani poslední politický zemětřas nedává velkou naději na skutečnou změnu společenských poměrů. Zodpovědných vůdců s širokou lidovou podporou je v zemi poskrovnu – jeden zkorumpovaný šíbr bez autority a legitimity střídá u moci druhého. Rabující dav nespojuje žádná ohromující vize budoucnosti, nýbrž jen touha zbavit se vládnoucí zločinecké kliky a dosadit za ni jinou. Okolní a vzdálenější velmoci mají k horské republice úzce užitkový vztah – pro Rusko a USA je to vhodná lokalita pro tranzit a vojenské základny, pro Čínu odbytiště zboží a hráz proti ujgurským separatistům a pro všechny dohromady zdroj trvalého hlavobolu.

Prvovoliči v České republice houfně volili napravo od středu a nepoctiví vykladači přispěchali s tvrzením, že se tím mladí Češi dostávají do rozporu s evropským trendem, což bude zřejmě projevem jejich demokratické nezralosti. Svými postoji prý ohrožují osvědčený evropský sociální model. Tito vykladači opakováním ušmudlaných klišé dávno vyvrácené praxe dokazují, že část české politologie zkameněla v evropských prvohorách a ztratila spojení s realitou.

Jen líný se nevysmál nevydařenému proroctví Francise Fukuyamy o brzkém vítězství liberální demokracie v celém světě. Základní prognostikovu úvahu, že demokracie je mimořádně účinným nástrojem a lidstvo u ní dříve nebo později skončí nejen z ideologických, ale i praktických důvodů, sice nikdo nevyvrátil, ale vývoj se navzdory veškeré logice ubíral vlastním směrem.

Na nedávném summitu v Jekatěrinburgu se ruský prezident Dmitrij Medveděv a německá kancléřka Angela Merkelová dohodli, že vypracují společné rusko-německé učebnice dějepisu. Jak zdůraznila Merkelová: „Jsou-li národy schopny sdílet společný pohled na minulost, žádné předsudky nezabrání jejich vzájemnému poznání.“