Pro českou ekonomiku byl rok 2015 – zdá se – mimořádně úspěšný. Dle prvních odhadů Českého statistického úřadu (z února 2016) hrubý domácí produkt ve stálých cenách vzrostl o 4,3 %. To je dvojnásobná hodnota, než kterou předpovídali na začátku minulého roku a v jeho průběhu analytici všech významných domácích či zahraničních institucí. Česká republika se rázem zařadila mezi nejrychleji rostoucí země. Přitom naposledy dosahovala tuzemská ekonomika podobných výsledků v roce 2007, a pokud odhlédneme od problémových zemí tzv. jižního křídla eurozóny, patřila naše ekonomika svou dynamikou v celém pokrizovém období od roku 2008 mezi nejméně výkonné země v EU.

V této časové komparaci se nabízí hned několik otázek. Je loňský výsledek pouhou souhrou jednorázových příznivých okolností a jde tedy o ojedinělý statistický úkaz, nebo se snad česká ekonomika skutečně vymanila z dlouhodobé stagnace a vrátil se tak růstový trend, na který jsme byli zvyklí před krizí? Je současný růst jen chvilkovou anomálií, nebo má naše ekonomika základnu pro dlouhodobě vysoká tempa růstu? Spočívají zdroje růstu v domácích faktorech, nebo se naše ekonomika musí spoléhat výlučně na vnější prostředí? A jakou roli sehrála a sehrává hospodářská politika – daří se naší fiskální či měnové politice ekonomku stimulovat a stabilizovat, nebo ekonomika roste hospodářské politice navzdory? Či snad naše výkonnost spočívá, jak často slýcháváme z našich médií a vládních proklamací, (již jen) ve spásných eurofondech? Předložený sborník se na tyto otázky alespoň částečně snaží odpovědět a přispět k diskusi o naší aktuální ekonomice, potažmo i o hospodářské politice.

V první části A přinášíme texty ze semináře „Boom české ekonomiky – anomálie, nebo trvalý trend?“, který náš Institut pořádal v prosinci loňského roku. Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská je názoru, že loňský růst je pro českou ekonomiku výjimečný a další roky už tak úspěšné nebudou. Poradce ministra financí Aleš Michl opírá správnost fiskální expanze, která napomohla loňskému růstu, o známý učebnicový model IS-LM. Místopředseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček analyzuje poptávkové i nabídkové faktory ekonomiky. Česká ekonomika dle něj jen dohání pokrizový pokles po roce 2008. Jan Skopeček z IVK dokládá, že ekonomiku dlouhodobě brzdí přemíra regulací, dotací i státních intervencí, a že bez systémových změn je aktuální růst jen chvilkovou anomálií.

V navazující části B přinášíme doplňkové texty. Hana Lipovská, spolupracovnice IVK z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, nepovažuje současný růst ani za boom, ani za změnu trendu, natož za český hospodářský zázrak. Naopak dle ní stojí růst na faktorech s nepříznivým potenciálem do budoucna. Zuzana Kučerová a Svatopluk Kapounek z Ekonomické fakulty VŠB-TU v Ostravě si pokládají otázku, zda může nekonvenční měnová či fiskální politika pomoci k ekonomické prosperitě naší země. Hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář oproti naší centrální bance vnímá utlumený inflační vývoj nikoli jako nebezpečí, ale jako zdroj růstu. Hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová sleduje současný růst v kontextu předchozí recese a konstatuje, že na rozdíl od fiskální politiky, které sice krátkodobě růst zbrzdila, ale dlouhodobě přispěla ke stabilitě, vidíme u měnové politiky pravý opak. Karel Dyba se ve svém textu orientuje na střednědobou komparaci české ekonomiky se sousedním Polskem. Podle Petra Dufka, analytika ČSOB, byl růst v loňském roce až příliš výjimečný, byť se česká ekonomika může vrátit na dráhu solidního pozitivního růstu. Dle děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka je loňský růst z velké části statistickou iluzí, nestojí na zdravých základech a je financován na úkor zadlužení budoucnosti. V neposlední řadě spolupracovnice IVK Stanislava Janáčková zasazuje naši ekonomickou situaci do kontextu imigrační krize, které představuje nejen pro naši ekonomiku novou nejistotu a velká nová rizika.

Data svědčící o výkonnosti naší ekonomiky jsou zajisté pozitivní, ale hlubší pohled na mnohé ukazatele jakož i chování naší měnové a fiskální politiky zároveň vybízí k obezřetnosti a ohledně nebezpečí budoucích vnitřních nerovnováh. Rok 2015 byl souhrou mimořádně příznivých okolností, které se již patrně nebudou opakovat. Chceme-li, aby se ekonomika navrátila k dlouhodobému růstu a opět úspěšně doháněla nejvyspělejší země, musíme provést zásadní systémové změny. Pokud se k tomu odhodláme, nebudeme potřebovat k růstu ekonomiky evropské fondy, ani se nebudeme muset spoléhat na mimořádně příznivé vnější prostředí. Letošní rok nás o tom společně s eskalující migrační krizí může rychle přesvědčit. Přeji všem příjemné čtení.

V Praze, 1. března 2016

Martin Slaný, publikace IVK č. 24/2016.