Meranské maminky
Meranské maminky, jejichž ozdobou jsou kočárky s dětmi, mě silně inspirují. Možná, že některé z nich to kolem narození svých děťátek neměly lehké. Nevím. Vidím jen, jak trpělivě tlačí své kočárky, a pokud spěchají, tak jen mírně. Povídají si s dětmi anebo prostě jdou a jejich děti se zvědavě rozhlížejí. Mám z těch maminek dobrý dojem. Něco krásného vyzařují, něčím mi imponují, a já zjišťuji, že pohled na ně mi dělá dobře u srdce mnohem víc než pohled na ty vzdálené hory.
Potíže přímo operetní
Pro nevojenské využití vojenských signálů přímo volala hudební jevištní forma, v níž se velkolepě vyjímaly zejména jezdecké uniformy – opereta. Když měla v budapešťském Divadle komedie (Vigszinház) 22. února 1908 premiéru opereta Imre Kálmána nazvaná Tatárjárás (Vpád Tatarů), pochválil Pester Lloyd (23. února) obratné použití vojenských motivů a signálů.
Ajnšlág pro Radeckého
Ovšem že písnička „Íde Marína od Hodonína“ se nestala oficiálním pochodem rakousko-uherského válečného námořnictva, jak tvrdí zvěrolékař a violista doktor Žaket. To on jen tak občas pokouší své kolegy z Amatérského symfonického orchestru.
Blondýnky v tom nejsou samy
Terčem vtipů se po příslušnících Veřejné bezpečnosti, kterým se nesmělo říkat policajti, staly v nové epoše dějin blondýnky. Zajisté nespravedlivě, jak už tak generalizace bývají většinou nespravedlivé. Bez ohledu na vkus takzvaných vrcholných politiků bychom měli připustit, že mezi světlovlasými dámami jsou jistě také mnohé inteligentní, vtipné, dokonce moudré. Nejspíš to jednou objektivně zjistí i Český statistický úřad, tedy až bude mít čas. Ale co naplat, v módě jsou vtipy o blondýnkách, s tím nic nenaděláme. Nejsou v tom však samy.
Pokřtěný žid pan Polák (violoncello)
Celé to začalo prohlášením vytáhlého zahradnického mistra pana Černého (kontrabas), že Mendelssohn a Bartholdy bylo slavné klarinetové duo, jak kdysi kdesi zaslechl. Pan Polák (violoncello) oponoval, že to byl dohromady jen jeden jediný člověk, zato však významný skladatel. Má sochu na střeše pražského Rudolfina, a když Němci zjistili, že to byl žid, chtěli ji odstranit, jenomže už to nestihli. Je o tom dokonce celý román.
Pokyny budoucímu senátorovi
„Tak jak tu mou volební kampaň vlastně zahájíme, pane inženýre?“
„Už se stalo, pane doktore, už se stalo. Ale o tom později. Teď bychom si měli ujasnit základní fakta. Takže. Naše vlastní sociologické průzkumy ukazují, že veřejnost tvoří ze 70 procent pitomci. Zbývajících 30 procent jsou jakžtkaž uvažující lidé. Ti ale nerozhodují. Proto se musíme soustředit na těch 70 procent.“
Vzpoura orchestru
„Když do metráku travního semene nasypete deset kilo nejjemnějšího říčního písku, vůbec nikdo nic nepozná,“ pokračoval zahradnický mistr a kontrabasista pan Černý v poutavé přednášce o tom, jak u nich v podniku kradli za socialismu ve velkém.
Proslov se konal v očekávání začátku pravidelné čtvrteční zkoušky Amatérského symfonického orchestru, která se odkládala pro nepřítomnost dirigenta Josefa Vlacha Vrábelského, který se kdesi zapomněl. Jenomže právě v tom okamžiku vstoupil do sálu.
Bolero
„To mi připomíná historku s tím naším řidičem bez řidičáku,“ vstoupil do hovoru jednaosmdesátiletý zahradnický mistr a kontrabasista, vytáhlý pan Černý, „jenomže teď si zaboha nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenoval.“
„Hovorka,“ poznamenal tiše lékárník pan Dubský (klarinet).
„No samozřejmě, Hovorka!“ zajásal pan Černý. Ale pak se zarazil. „Odkud to víte?“
„Od vás, pane mistr. Tu historku jste nám vyprávěl už čtyřikrát.“
___________________________________________________________________________________
