Uplynulý týden přinesl dva nesporné mediální úspěchy. Vedle toho jsme ale utržili i několik mediálních úderů.

Nesporným úspěchem bylo zahájení zahřívacího kola kampaně představením prvního ze čtyř pilířů ekonomického programu – Řešení pro pracovní místa. Po dlouhé době se podařilo obsadit druhý den výhradně pozitivními titulky hlavní stránky novin. Pro všechny, kdo sympatizují s ODS, to byla výrazná vzpruha. Sklidili jsme pochvalu od novinářů, což je nejen v českém mediálním prostředí malý svátek. Jistě jsme si to zasloužili i angažováním ESO (Ekonomické skupiny odborníků) do přípravy ekonomického programu.

Před časem jsem se v Českém rozhlase zúčastnil předvolební debaty o mediální politice. Jedním z témat bylo i zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu. K mému překvapení se proti této změně nejostřeji stavěl zástupce ČSSD, její stínový ministr kultury Vítězslav Jandák. Je to zvláštní.

Uplynulý víkend přinesl jeden z nejpozoruhodnějších mediálních zážitků. Se zájmem občas na ČT 24 sleduji ukázky předlistopadové publicistiky a zpravodajství. V sobotu dopoledne jsem měl intenzivní dojem, že to běží znovu. Jen nápis "živě" v levém rohu obrazovky mě vyváděl z omylu a zároveň trochu mrazil. Řečnil Jiří Paroubek. Podobnost dikce i obsahu s vystoupením Vasilů Biľaků a Miloušů Jakešů nebylo možné přehlédnout. I v tomto případě zarážela míra té nejprimitivnější nenávisti vůči všem oponentům.

Tvrdí-li někdo, že máme sice svobodu slova, ale nikoli demokracii, neboť až na vyslovování kritických soudů jsme většinou bezmocní vůči státním a soukromým institucím, jež šlapou po našich právech, mohl by na podporu svých tvrzení použít pořad ČT „Máte slovo“ moderátorky Michaely Jílkové. Téměř pravidelně v něm padají až znevažující výroky na adresu mocných, ale příčin znepokojivých problémů se diváci nedoberou a hlavně věci plynou dále stejně jako před jejich zveřejněním. Většina adresátů projevů nespokojenosti má hroší kůži a prostě na ně nereaguje.