Audience podle Herty Müllerové
(K překladatelským posunům v novele Cestovní pas)
„Farář jí to udělá katolicky …,“ čtu s údivem v knížce Cestovní pas (s. 46), české verzi novely Herty Müllerové.
Jak se to, prosím pěkně, „dělá katolicky“? Jak se po katolicku souloží? Neběží náhodou o holý nesmysl, o nesmysl takříkajíc kardinální? Aby ne! V originále z pera nositelky Nobelovy ceny za literaturu stojí samozřejmě něco jiného.
Herecké vlohy a jejich tříbení
První letošní premiérou Národního divadla v Brně bylo historické drama Král Richard III., které se na tamní scéně znovu objevilo po dlouhých sedmdesáti letech. V překladu Jiřího Joska je režíroval Zdenek Plachý, a bylo to v krátké době - po loňském Antoniovi a Kleopatře - další Plachého nastudování velkého Shakespearova díla.
Kniha, která by měla vyvolat skandál
Smysl i obsah knihy nejlépe vystihuje její podtitul: „Can Europe be the same with different people in it?“ (Může Evropa zůstat stále táž i tehdy, budou-li v ní žít odlišné populace?) Pokud je mi známo, tak Caldwell je první, kdo si tuto otázku dokázal položit v celém rozsahu a v celé její složitosti. Odvážil se totiž otevřít složku, kterou se Evropané už po desetiletí snaží raději nechat zavřenou, ale koneckonců ji ani nemusejí otvírat, neboť je jim dokonale znám její obsah. Caldwellova kniha by měla vyvolat skandál.
Kawasakiho růže - U mě dobrý!
Ten Hřebejkův film s exotickým názvem jsem zhlédl s notným zpožděním od premiéry. Po tom předchozím, slaboučkém U mě dobrý, je vůbec div, že jsem se k tomu ještě vůbec odhodlal...
Tentokrát - u mě dobrý, ale možná jsem i tak trochu pochopil, proč v tomto případě čeští filmoví akademici nebyli zase tak úplně nadšení a s oceněním poměrně skrblili.
Opožděné setkání
(o knize Milana Kundery Setkání, která vyšla loni zjara)
O francouzsky psané knize Milana Kundery Setkání (Une rencontre), která vyšla v březnu 2009, odmítla Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky ČRo 3 – Vltava vedená ing. Antonínem Pfeiferem v deníku aktualit Mozaika/Spektrum referovat – se zdůvodněním, že deník je téměř na tři měsíce dopředu „rozplánován“ pro jiná témata. Po uplynutí oné lhůty se vedoucí nechal slyšet, že Mozaika a Spektrum jsou určeny pro aktuality, nikoli pro informace o měsíce „staré“ knize.
Bolero
„To mi připomíná historku s tím naším řidičem bez řidičáku,“ vstoupil do hovoru jednaosmdesátiletý zahradnický mistr a kontrabasista, vytáhlý pan Černý, „jenomže teď si zaboha nemůžu vzpomenout, jak se vlastně jmenoval.“
„Hovorka,“ poznamenal tiše lékárník pan Dubský (klarinet).
„No samozřejmě, Hovorka!“ zajásal pan Černý. Ale pak se zarazil. „Odkud to víte?“
„Od vás, pane mistr. Tu historku jste nám vyprávěl už čtyřikrát.“
Ano, Masaryk, ne, Mahler
Pamatujete ještě na třídílný seriál o T.G.Masarykovi, který uvedla Česká televize v roce 1997? Národ okouzleně hltal tatíčka Masaryka, slzel u obrazovek a utvrzoval se v představách o výjimečností českého národa. Diskuse o použitých historických pramenech či pravdivostí televizního díla většinou zůstává divákům skrytá. Nic z toho, co poodkrývá článek Josefa Mlejnka z roku 1997, se na stereotypní produkci ČT nezměnilo do dnešních dní. Mýty a manipulace. A jejich pasivní přijímaní diváckou obcí. (JD)
Letěly bacily
Je pondělí a my tady máme druhou Virtuálku, kterými nám bude Jarek Nohavica zpříjemňovat všední dny až do 21. června tohoto roku, než se rozjedeme na dovolené. Už název napovídá, čím žila naše média v minulém týdnu. (JD)
Půjčil Goldflam Hitlerovi Prager Tagblatt?
Představení Divadla v Dlouhé U Hitlerů v kuchyni vzniklo spojením šesti skečů Arnošta Goldflama, hudby, ponejvíce operetních duet, a autorových konferenciérských vstupů. Árie z českých operet zazněly patrně také proto, že místní scéna oslavivší loni osmdesáté výročí svého založení původně začínala jako scéna operetní.
___________________________________________________________________________________
