Pořad Nadoraz: manipulativní a neprofesionální novinářská
práce:
Proč jsem propustil Jana Šterna
(Titulky a mezititulky jsou redakční. Redakce BL také pro
názornost zdůraznila Puchalského závěry v tomto textu.)
V Praze dne 9. prosince 1998
Vážený pane Čulíku,
jak jsem zjistil z agenturní zprávy ČTK z 3. prosince t.r.,
Obec spisovatelů spolu s Výborem na ochranu svobody slovy
iniciovaly petici na obranu ing. Jana Šterna, v níž mimo jiné
konstatují: “postup generálního ředitele ČT pokládáme za nebezpečný
precedens namířený proti nezávislé publicistice". Vzhledem k tomu, že
se zajímáte o mediální problematiku a publikujete též
o České televizi, dovolte mi, abych Vás informoval o svém
stanovisku k celé záležitosti a zároveň vyslovil podiv nad tím,
že jsem ze strany autorů tohoto dokumentu, vyslovujícího na mou
adresu velmi závažná obvinění, nebyl žádným způsobem kontaktován
a požádán o vyjádření.
Obvinění, obsažená v publikované části zmíněné petice,
kategoricky odmítám. Protože však v takovém případě stojí mé tvrzení
proti tvrzení jiných, pokládám za nezbytné seznámit Vás
s okolnostmi odchodu pana ing. Jana Šterna z České televize
a zánikem pořadu Nadoraz podrobně. Omluvte proto, prosím, jak značný
rozsah mého dopisu, tak množství příloh, jimiž jsem nucen jej doprovodit,
abych stvrdil jeho věrohodnost. Věřím, že na základě následujícího
textu svůj postoj ke zmíněné petici ještě jednou zvážíte.
Jakub Puchalský
(Redakční poznámka: Jak Britské listy hodnotí
míru profesionality pořadu Nadoraz, se můžete dočíst v tomto
rozboru. Argumentaci spolupracovníka pořadu Nadoraz Martina Řezníčka
naleznete v Britských listech zde. Jak
sdělil Britským listům předseda Obce spisovatelů Antonín Jelínek Obec
spisovatelů není autorem petice na obranu pořadu Nadoraz, ani žádnou
takovou petici rada Obce neprojednávala ani neschválila. Petice vyšla
z časopisu Prostor a podepsalo ji několik jednotlivých českých
spisovatelů. Mylná informace vyšla ze zavádějící zprávy ČTK. )
Nadoraz: profesionálně špatné reportáže
V pondělí dne 16. listopadu 1998 ve 21:05 vysílala Česká televize
na vysílacím okruhu ČT 1 pořad Nadoraz, jehož součástí byly reportáže
Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička a Šárky Weberové Soudkyně.
Vysíláním prvního z těchto příspěvků vstoupila Česká televize velmi
nešťastným způsobem do předvolební kampaně ke druhému kolu voleb do Senátu
Parlamentu České republiky; ve druhém případě byla Česká televize využita
jako prostředek, sloužící osobním zájmům autorky. Přesto mne však samo
o sobě nasazení těchto reportáží do vysílání k odvolání pana
producenta pořadu Nadoraz ing. Jana Šterna nevedlo. Měl jsem původně
v úmyslu řešit stížnosti, které na oba příspěvky přišly,
standardním způsobem, tj. předat je nejprve k vyjádření Etickému
panelu České televize, který má podle svého statutu měsíc na jejich
projednání, a teprve na základě jeho doporučení rozhodnout
o dalším postupu. Na základě dalších kroků editora a autorů
pořadu jsem však byl po deseti dnech nucen z provozních důvodů
přijmout opatření, která vyvolala v život výše citovanou petici.
Dovolte mi proto, abych Vás podrobně seznámil s oběma případy a
dokumenty, které s nimi souvisejí.
Alexandra Makovičková: Okolo Prahy cestička - reportáž zneužila
volební kampaně a manipulovala veřejným míněním
Téma dálničního obchvatu kolem Prahy je samo o sobě velmi závažné
a rozhodně patří do agendy investigativní žurnalistiky veřejnoprávní
televize. Česká televize se však tímto tématem měla zabývat podstatně
dříve, nejpozději na jaře letošního roku, kdy probíhala podpisová
kampaň proti trase JVK.
V případě reportáže paní Alexandry Makovičkové Okolo Prahy
cestička je zřejmé, že toto téma bylo použito z velké části jako
nástroj, a to zcela v intencích letošní volební kampaně mgr.
Daniela Kroupy do Senátu Parlamentu České republiky.
Zpracování reportáže, její ohlášení i termín jejího nasazení do
vysílání nesou zřetelné atributy účelové manipulace veřejným míněním.
Tyto závěry mne plně opravňují považovat zmíněnou reportáž
za zneužití České televize, které je v příkrém rozporu
s jejím posláním, definovaným zákonem. S investigativní
žurnalistikou měl tento čin jen velmi volnou a pouze formální
souvislost. Za vysílání reportáže nesl odpovědnost její editor,
v tomto případě pan ing. Jan Štern.
Snaha ovlivnit výsledky senátních voleb
Reportáž se zabývala variantami dálničního obchvatu městské části Praha
11, obcí Křeslice, Petrovice a Újezd. Příspěvek sám i jeho
zařazení měly instrumentální ráz a staly se nástrojem, jehož
prostřednictvím se sympatizanti čtyř subjektů, kandidujících do Senátu
Parlamentu České republiky, pokusili přinejmenším v jednom konkrétním
případě ovlivnit výsledky těchto voleb. K tomu použili řady postupů,
neslučitelných se zásadami profesionálně prováděné investigativní
žurnalistiky. Shrnuji v podstatných bodech:
Nejasnosti okolo údajných "známých jmen" - Koukal a Mencl jimi
však nebyli
Manipulativní charakter mělo již ohlášení moderátorky Rebeky Křižanové.
Paní Křižanová totiž hovořila o tom, že pozemky kolem komunikace,
o níž reportáž pojednává, “skoupily jisté firmy za velmi výhodné
ceny" a dodává, že “v pozadí těchto firem, které mají zájem
na vybudování občany odmítané varianty, se objevují některá velmi
známá jména". Z reportáže samotné potom sice vyplyne, že se jedná
o členy představenstva společnosti Spektrum Group, a.s. JUDr.
Vítězslava Bauera, bývalého poradce premiéra Mariána Čalfy, a herce
Jiřího Bartošku, ale oba jsou pouze zmíněni, a to jaksi mimochodem
těsně před závěrem reportáže (neobjevují se v obraze, nebyli autory
pořadu kontaktováni a tázáni). Jako hlavní faktičtí zastánci oné
“občany odmítané varianty" jsou naopak v příspěvku prezentováni
bývalý primátor hl. m. Prahy RNDr. Jan Koukal a bývalý senátor ing.
arch. Václav Mencl, oba způsobem, který nutně vzbuzuje dojem, že těmi
“velmi známými jmény" byli míněni právě oni.
Nepřípustnost naaranžovaných, hraných záběrů
S obecně respektovanými zásadami investigativní žurnalistiky je
zcela neslučitelný hraný vstup příspěvku (zdánlivě autentický
a reportážně zachycený telefonát starosty městské části Praha
Křeslice ing. Antonína Zápotockého autorce reportáže), který nemá divák
bez bližší zkušenosti s prací elektronických médii šanci
identifikovat jako aranžovaný - zvláště, když vzápětí uvidí pana starostu
a autorku reportáže, jak se sklánějí nad kopiemi příslušné části
územního plánu Prahy a diskutují o problémech, spojených
s jednotlivými trasami dálničního okruhu. Hraný vstup vzbuzoval
dojem, že jde o iniciativu bezradných občanů: “My tady máme veliký
problém v tomto území dálničního okruhu a už si s ním
nevíme rady. Myslíte, že byste mohli udělat pořad o tom?" “Tak,
zkusit to můžeme." Ve skutečnosti šlo o promyšlenou a cílenou
iniciativu starostů obcí Křeslice a Újezd, která byla v době
natáčení příspěvku těžištěm volební kampaně do Senátu Parlamentu České
republiky, jak doložím dále.
Utajování stranické příslušnosti kritiků Václava Mencla
V titulcích u jmen aktérů (RNDr. Martin Bursík, bývalý
ministr životního prostředí a v době vysílání reportáže již také
člen zastupitelstva hl. m. Prahy za KDU-ČSL, ing. Antonín Zápotocký,
starosta městské části Praha Křeslice, Josef Novák, starosta městské části
Praha Újezd, Soňa Dederová, radní Místního zastupitelstva
v Petrovicích a další) nebyla nikde uváděna stranická
příslušnost a nebyla zmíněna ani v textu reportáže. Pouze
a jenom ing. arch. Václav Mencl byl v komentáři označen slovy
“senátor Mencl za ODS", ačkoli byl dotazován z titulu zcela
jiného, totiž jako bývalý náměstek ministra pro místní rozvoj.
Nepřesnosti a nedoložená obvinění, vznesená proti Václavu
Menclovi
Ing. arch. Václav Mencl je (alespoň v reportáži) s celou
kauzou dálničního okruhu spojen velmi vágně - pasivitou ve funkci náměstka
ministra pro místní rozvoj. I ta však byla prezentována
manipulativním způsobem. Autorka reportáže mimo obraz konstatuje
“...zatímco všichni svorně prohlašují, že chtějí dlouhou trasu JVD,
někteří v tichosti jednali tak, aby nebyla schválena. Senátor Mencl
za ODS, který tři roky pracoval na ministerstvu pro místní
rozvoj, zapomněl během těchto tří let projednat zábor půdního fondu
a některé další nezbytné posudky, nutné pro schválení JVD." (tedy tu,
kterou prosazují starostové místních obcí a která zároveň tvoří
součást územního plánu hl. m. Prahy). Žádným způsobem však toto své
tvrzení nedokládá. Ing. arch. Václav Mencl sice nařčení
v následujícím třicetivteřinovém vstupu odmítá, ale komentář
s tímto tvrzením pracuje bez jakéhokoli důkazu jako s daným
faktem. V době, kdy působil na ministerstvu pro místní rozvoj,
nebyl ještě ing. arch. Václav Mencl senátorem za ODS a spojení
toho obvinění s jeho členstvím v Senátu Parlamentu České
republiky je tedy zavádějící. Z celé reportáže je navíc zjevné, že
z hlediska dané kauzy je ing. arch. Václav Mencl osobou zcela
okrajovou - kdyby vůbec nebyl zmíněn nebo byl jmenován mimo obraz jako
jeden ze státních úředníků, odpovědných za (nedoložené)
opomenutí, informativní hodnotu příspěvku by to nijak nezměnilo. Přesto ve
zmíněné reportáži figuruje jako osobnost s rozhodujícím významem pro
vývoj celé kauzy.
Reportáž žádným přímým ani nepřímým způsobem nedokládá spojitost ing.
arch. Václava Mencla s firmami, které budují nebo hodlají vybudovat
hypermarkety a obří parkoviště v okolí křižovatky dálnice D1
a dálničního obchvatu JVK. Přesto svou strukturou i ohlášením
vzbuzovala dojem, že tato spojitost existuje.
Snaha reportáže ovlivnit senátní volby
Příspěvek byl nasazen do vysílání mezi I. a II. kolem letošních
voleb do Senátu Parlamentu České republiky, ale tuto skutečnost autorka
neuvedla. Neupozornila na důležitý kontext uvedení příspěvku
a naopak zřejmým ignorováním tohoto aspektu dodala své reportáži
zdání objektivity a nezávislosti, které zastřelo spojitost kauzy
a právě probíhajících voleb do Senátu a dodalo jejímu sdělení
v očích diváků na závažnosti a věrohodnosti.
Tyto atributy příspěvku jsou rozeznatelné z reportáže samotné.
Ještě zřetelněji však vystoupí na povrch v souvislosti
s dalšími dokumenty, týkajícími se voleb do Senátu ve zmíněném
pražském volebním obvodu. Pro posuzování kontextu vysílání zmíněné
reportáže jsou důležité zejména tyto skutečnosti:
V pořadu interviewovaní kritikové Václava Mencla se podíleli
na volební kampani jeho politického protivníka v senátních
volbách - pořad Nadoraz to zamlčel
Na přelomu října a listopadu 1998 (před 4. listopadem 1998) vydalo
Sdružení pro podporu a rozvoj Jižního Města základní volební
materiál, podporující mgr. Daniela Kroupu jako kandidáta koalice ODA,
KDU-ČSL, US a DEU do Senátu Parlamentu České republiky. V tomto
osmistránkovém materiálu, nazvaném Jižní listy a distribuovaném všem
obyvatelům volebního obvodu do poštovních schránek, vyjádřili kandidatuře
mgr. Daniela Kroupy svou podporu mimo jiných také RNDr. Martin Bursík,
bývalý ministr životního prostředí, Soňa Dederová, radní Místního
zastupitelstva v Petrovicích, ing. Antonín Zápotocký, starosta
městské části Praha Křeslice, a Josef Novák, starosta městské části
Praha Újezd. S jedinou výjimkou (JUDr. Ela Němečková
z občanského sdružení OPTIM-EKO) se tedy všichni oponenti RNDr. Jana
Kasala a ing. arch. Václava Mencla, hovořící v dané reportáži,
aktivně a veřejně podíleli na volební kampani jeho protivníka
v právě probíhajících senátních volbách. Tato skutečnost nebyla
v příspěvku zmíněna.
Z článků Martina Bursíka Podporuji Daniela Kroupu
na senátora, Soni Dederové Jak se v tom vyznat? a Antonína
Zápotockého a Josefa Nováka Proč nás léta ohrožuje dálniční okruh?,
publikovaných v předvolebním materiálu mgr. Daniela Kroupy Jižní
listy na str. 4 - 7, vyplývají dvě věci: že za jediného vážného
Kroupova protikandidáta považoval jeho volební štáb právě ing. arch.
Václava Mencla, a že se rozhodl z trasy dálničního obchvatu
učinit základní téma předvolební kampaně. Otázka trasy dálničního obchvatu
se skutečně stala zásadním tématem volební kampaně v dané lokalitě,
což opět v reportáži zmíněno nebylo.
Mencl se hájil - pořad Nadoraz to ignoroval
Nařčení v těchto článcích obsažená odmítl napadený kandidát
vysvětlujícím letákem Stanovisko senátora Václava Mencla
k pomlouvačné kampani ve věci Pražského dálničního okruhu, vydaném
14. listopadu 1998, tedy dva dny před vysíláním zmíněné reportáže. Tuto
skutečnost nevzali autorka reportáže ani odpovědný editor přes přímou
a zjevnou souvislost s obsahem reportáže v potaz
a nebyla zmíněna ani v ohlášení příspěvku, což bylo technicky
snadno proveditelné.
Z přílohy, kterou dne 19. listopadu 1998 připojil ke svému
vyjádření ohledně zmíněné reportáže pan producent ing. Jan Štern, vyplývá,
že jednoznačně formulované stanovisko ing. arch. Václava Mencla ke sporu
mezi variantami JVK a JVD dálničního obchvatu, pořízené autorkou
reportáže, bylo vypuštěno a nahrazeno výše citovanou zpochybňující
formulací autorky, čtenou mimo obraz. Vzhledem k tomu, že
z deset minut trvajícího příspěvku zabírala použitá část rozhovoru
s ing. arch. Václavem Menclem necelých třicet vteřin, je zřejmé, že
k tomuto potlačení jeho autentického vyjádření, které mohlo trvat
maximálně dalších třicet až čtyřicet vteřin, nebyl technický důvod.
Psychologický rozdíl ve věrohodnosti takto vyjádřeného stanoviska pro
diváka je velmi značný a působil v neprospěch ing. arch. Václava
Mencla.
Autorka reportáže Makovičková zamlčela, že se sama donedávna
angažovala v KDU-ČSL, která v senátních volbách podporovala
Menclova politického oponenta
Protože byla autorka reportáže v textu stížnosti ing. arch.
Václava Mencla ze dne 18. listopadu 1998 zmíněna jako aktivní
funkcionářka KDU-ČSL, předložila na tiskové konferenci, konané
v pátek 20. listopadu 1998, doklad o tom, že se již 17. března
1998 vzdala funkce v KDU-ČSL a současně požádala
o pozastavení členství v této straně. Neuvedla však, že ve
volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve
dnech 19. a 20. června 1998, neúspěšně kandidovala na osmém
místě kandidátní listiny KDU-ČSL ve volebním kraji Praha. Tuto informaci,
zmíněnou v článku Jany Kolomazníkové a Miloslava Janíka "Rada
České televize bude zkoumat pořad Nadoraz"(Mladá fronta DNES, 20.
listopadu 1998, s. 3), jsem si ověřil písemným dotazem na příslušném
odboru Českého statistického úřadu dne 30. listopadu 1998. Shodou
okolností kandidovala paní Alexandra Makovičková také ve volebním obvodu,
v němž se přesně o pět měsíců později střetli pánové mgr. Daniel
Kroupa a ing. arch. Václav Mencl. Tuto skutečnost, která svědčí
o tom, že se nejméně do 20. června t.r. autorka reportáže aktivně
politicky angažovala v politické straně, která později podpořila mgr.
Daniela Kroupu v předvolební kampani, v žádném vysvětlení pan
producent ing. Jan Štern nezmínil a paní Alexandra Makovičková ji ve
svém místopřísežném prohlášení rovněž neuvedla.
Z výše uvedených zjištění lze snadno učinit následující
závěry:
Téma dálničního obchvatu kolem Prahy je samo o sobě velmi
závažné a rozhodně patří do agendy investigativní žurnalistiky
veřejnoprávní televize. Česká televize se však tímto tématem měla zabývat
podstatně dříve, nejpozději na jaře letošního roku, kdy probíhala
podpisová kampaň proti trase JVK.
V případě reportáže paní Alexandry Makovičkové Okolo Prahy
cestička je zřejmé, že toto téma bylo použito z velké části jako
nástroj, a to zcela v intencích letošní volební kampaně mgr.
Daniela Kroupy do Senátu Parlamentu České republiky.
Zpracování reportáže, její ohlášení i termín jejího nasazení do
vysílání nesou zřetelné atributy účelové manipulace veřejným míněním.
Tyto závěry mne plně opravňují považovat zmíněnou reportáž
za zneužití České televize, které je v příkrém rozporu
s jejím posláním, definovaným zákonem. S investigativní
žurnalistikou měl tento čin jen velmi volnou a pouze formální
souvislost. Za vysílání reportáže nesl odpovědnost její editor,
v tomto případě pan ing. Jan Štern. Veškeré relevantní dokumenty
k celé kauze včetně obou vyjádření pana ing. Jana Šterna
v kopiích přikládám. Záznam reportáže i pořadu Nadoraz
z 16. listopadu 1998 jako celku je Vám na požádání kdykoli
k dispozici.
Šárka Weberová: Soudkyně
Téma profesní minulosti soudců v justici České republiky je
nesmírně závažné a patří do agendy veřejnoprávní televize.
V případu reportáže JUDr. Šárky Weberové Soudkyně došlo zcela
nepochybně k profesnímu pochybení editora, který neměl připustit
zejména dvě věci: zúžení původního tématu reportáže O sebečistících
mechanismech v justici, a to, aby zmíněnou reportáž natáčela
autorka ve věci osobně zainteresovaná.
Stanovisko pana producenta ing. Jana Šterna z 18. listopadu 1998
svědčí přinejmenším o jeho velmi mírných kritériích při posuzování
toho, co je a co není investigativní žurnalistika, v horším
případě pak zpochybňuje jeho profesionalitu jako odpovědného editora.
Česká televize v tomto případě posloužila - opět v rozporu se
svým posláním - jako nástroj, použitý v osobním zájmu autorky.
V daném případě to pokládám za zvlášť politováníhodné, protože
téma samo je mimořádně důležité a kdyby reportáž byla zpracována
korektně, profesionálně a bez zřejmé osobní zaujatosti reportérky,
mohla vést k velmi potřebné diskusi o základech,
na nichž stojí existující česká justice.
Konflikt osobního a veřejného zájmu: Reportérka Weberová natáčela
reportáž o soudkyni, která ji předtím vyloučila na základě
kárného řízení z české justice!
Reportáž se v souvislosti s rozsudkem nad bývalým
příslušníkem StB Josefem Kafkou, obviněným ze zneužití pravomoci
veřejného činitele, zabývala profesní minulostí soudkyně JUDr. Stanislavy
Píchové. V reportáži bylo doloženo, že jmenovaná soudkyně vynesla
v roce 1987 rozsudek nad představiteli Jazzové sekce, kteří se měli
dopustit trestného činu nedovoleného podnikání. K profesionálnímu
pochybení došlo v případě této reportáže zcela zřetelně a proto
mohu zvolit jen stručnou rekapitulaci:
Autorka reportáže JUDr. Šárka Weberová působila jako soudkyně
a z justice byla vyloučena na základě kárného řízení.
Kárnému senátu v první instanci předsedala právě předsedkyně senátu
Městského soudu v Praze JUDr. Stanislava Píchová. Již tato skutečnost
sama o sobě by měla vést k rozhodnutí editora pověřit
zpracováním tématu jiného reportéra, neboť jde o zcela zjevný střet
osobního zájmu autorky reportáže s posláním televize veřejné služby.
Nekulturní vystupování
Již během natáčení zmíněné reportáže jsem
obdržel dvě stížnosti na způsob reportérské práce paní JUDr. Šárky
Weberové, a to 20. října 1998 od předsedy Městského soudu
v Praze JUDr. Petra Beneše a 21. října 1998 od sekretářky
Městského soudu v Praze paní Vlasty Hykové. Z přílohy stížnosti
JUDr. Petra Beneše, tj. faxu, který mu zaslala paní JUDr. Šárka Weberová,
jednoznačně vyplývá, že externí spolupracovnice České televize
komunikovala s předsedou Městského soudu způsobem, který má daleko
nejen k žádoucí kultuře vystupování představitelů veřejnoprávní
instituce, ale také k obecně respektovaným zásadám lidské slušnosti.
Popis práce televizního štábu, který poskytla paní Vlasta Hyková, rovněž
svědčí o porušení elementárních zásad práce reportérů České televize,
ale bral jsem jej v úvahu pouze jako subjektivní svědectví. Obě
stížnosti jsem postoupil obvyklou cestou panu producentovi ing. Janu
Šternovi k vyřízení.
Z faxu, který paní JUDr. Šárka Weberová poslala dne 16. října 1998
panu JUDr. Petru Benešovi, vyplývá, že původním tématem reportáže měly být
“sebečistící mechanismy v justici". Téma reportáže bylo
v průběhu natáčení zúženo způsobem, který ještě důrazněji svědčí
na jednu stranu o osobní motivaci autorky a na druhou
stranu o snaze ji zakrýt. Motiv kárných řízení (zejména kárného
řízení, které bylo v roce 1993 vedeno proti soudkyni Obvodního soudu
pro Prahu 3 JUDr. Janě Pěchotové) byl vypuštěn.
Pořad Nadoraz zatajil informace o reportérce Weberové
Paní Rebeka Křižanová v ohlášení reportáže konstatovala, že JUDr.
Šárka Weberová se “v problematice orientuje poměrně dobře. Sama totiž po
listopadu pracovala několik let jako soudkyně". Tato informace je
v kontextu reportáže zavádějící, neboť diváka neupozorňuje, že
autorka opustila justici proti své vůli a v důsledku kárného
řízení.
Zlobná a emotivní intonace, které autorka v reportáži použila
(zejména v reprodukovaném telefonickém rozhovoru s JUDr.
Stanislavou Píchovou, ale i v případě kladení otázek jiným
respondentům) je pro moderátorku a reportérku nepřijatelná
a svědčí o její dosavadní malé profesní způsobilosti pro
vystupování v elektronických médiích.
Podivné zdůvodnění od Jana Šterna
Po odvysílání reportáže jsem dne 17. listopadu 1998 obdržel další
stížnost, tentokrát od prezidenta Soudcovské unie České republiky JUDr.
Libora Vávry. Postoupil jsem ji opět běžným služebním postupem ing. Janu
Šternovi, z jehož odpovědi, datované 18. listopadu 1998, cituji:
“Producent pořadu Nadoraz věděl o tom, že paní JUDr. Weberová byla
vyloučena ze soudcovského stavu proto, že protestovala proti
nevyhovujícím pracovním podmínkám a nesmyslně velkému návalu práce
na začínající soudkyni tím, že odmítala soudit. Za to byla
vyloučena ze soudcovského stavu. Nebyla tedy vyloučena pro nedbalost
nebo neschopnost, ale díky svému protestu, na nějž ať si každý udělá
úsudek sám." Nejsem znalcem poměrů v justici, ale toto zdůvodnění mi
připadá poněkud zvláštní a mělo podle mého soudu vést pana producenta
k opatrnosti při pověřování paní JUDr. Šárky Weberové prací
na reportážích pro pořad Nadoraz a zvláště pečlivé kontrole, zda
se nejedná o střet zájmů, který byl nasnadě.
Z výše konstatovaných skutečností a dokumentů, které opět
v plném rozsahu přikládám, lze učinit několik závěrů:
Téma profesní minulosti soudců v justici České republiky je
nesmírně závažné a patří do agendy veřejnoprávní televize.
V případu reportáže JUDr. Šárky Weberové Soudkyně došlo zcela
nepochybně k profesnímu pochybení editora, který neměl připustit
zejména dvě věci: zúžení původního tématu reportáže O sebečistících
mechanismech v justici, a to, aby zmíněnou reportáž natáčela
autorka ve věci osobně zainteresovaná.
Stanovisko pana producenta ing. Jana Šterna z 18. listopadu 1998
svědčí přinejmenším o jeho velmi mírných kritériích při posuzování
toho, co je a co není investigativní žurnalistika, v horším
případě pak zpochybňuje jeho profesionalitu jako odpovědného editora.
Z výše shrnutých konstatování a přiložených dokumentů je
bohužel zřejmé, že Česká televize v tomto případě posloužila - opět
v rozporu se svým posláním - jako nástroj, použitý v osobním
zájmu autorky. V daném případě to pokládám za zvlášť
politováníhodné, protože téma samo je mimořádně důležité a kdyby
reportáž byla zpracována korektně, profesionálně a bez zřejmé osobní
zaujatosti reportérky, mohla vést k velmi potřebné diskusi
o základech, na nichž stojí existující česká justice.
Jan Štern mohl být okamžitě propuštěn
Na základě výše zmíněných kauz jsem nepochybně mohl rozhodnout
o odvolání pana producenta ing. Jana Šterna okamžitě. Přesto jsem
však dával přednost standardní proceduře a hodlal vyčkat
na stanovisko Etického panelu České televize, jehož nezávislost
na úsudku vedení České televize garantují mj. prof. PhDr. RNDr.
Helena Haškovcová, profesorka etiky Husitské teologické fakulty Univerzity
Karlovy v Praze, doc. mgr. Jan Sokol, Dr., docent filosofie UK
v Praze, doc. Pavel Štecha, fotograf, přednášející na Vysoké
škole uměleckoprůmyslové v Praze, a režisérka Helena Třeštíková.
Ani tak jsem však nepředpokládal, že budu na základě vyjádření
Etického panelu řešit výše citované stížnosti odvoláním producenta tvůrčí
skupiny a neměl jsem ani v úmyslu zastavit vysílání pořadu
Nadoraz. Politický nátlak nehrál v mém rozhodování žádnou roli.
K odvolání pana producenta ing. Jana Šterna ve středu 25. listopadu
1998 mne vedly kromě výše zmíněných reportáží zásadní provozní důvody
a nutnost dbát o dobrou pověst České televize jako instituce.
Dovolte mi, abych Vám tyto důvody opět vysvětlil podrobněji.
Štern si neuvědomuje zásadní profesionální prohřešky pořadu
Nadoraz
V obou případech jsem pana producenta požádal o písemné
vyjádření. Všechna jeho stanoviska (obdržel jsem celkem tři, která
přikládám) mne vedla k přesvědčení, že si pan producent téměř
neuvědomuje význam zásadních profesionálních prohřešků, jichž se dopustil
tým, připravující pořad Nadoraz. Dále jsem automaticky předpokládal, že se
pan ing. Jan Štern až do vyřešení stížností zdrží jakýchkoli prohlášení
pro tisk nebo je učiní ve spolupráci s oddělením public relations
České televize, tedy instituce, jejíž důvěryhodnost jako veřejnoprávního
sdělovacího prostředku byla přičiněním autorů a dramaturgie pořadu
Nadoraz zpochybněna. Pan ing. Jan Štern však rozdával interview obrazně
řečeno na každém kroku, což např. paní Janu Kolomazníkovou
opravňovalo v článku Producent Nadorazu uznal, že příště bude muset
autory vybírat pečlivěji, publikovaném v sobotu 21. listopadu 1998
v Mladé frontě DNES na str. 3, k výroku na jeho
adresu: “zároveň ovšem připustil, že kdyby se přísně dodržovaly etické
kodexy, například kodex BBC, s nímž se v České televizi pracuje,
autorky by své reportáže mohly jen těžko natočit".
Vzhledem k tomu, že producentský systém České televize klade
na producenta rovněž odpovědnost editora pořadů, které vyrábí jeho
tvůrčí skupina, vzhledem k tomu, že jsem od pana ing. Jana Šterna
neobdržel žádné záruky, že se situace z pondělí 16. listopadu 1998
nebude opakovat, a vzhledem k tomu, že svými prohlášeními pro
tisk diskreditoval pan producent nejen sebe sama jako kvalifikovaného
žurnalistu, ale také Českou televizi jako svou zaměstnavatelku, jsem byl
nucen 25. listopadu 1998 rozhodnout o jeho odvolání. O poněkud
jednostranném přístupu pana ing. Jana Šterna k investigativní
žurnalistice ostatně svědčí i jeho další prohlášení, jímž reagoval
na své propuštění, a v němž mne obvinil z potlačování
novinářské nezávislosti. Cituji z článku Věry Janoutové
a Dalibora Máchy Chaos za obrazovkou v deníku Blesk
z 27. listopadu 1998, str. 1, podle něhož jsem na panu Šternovi
“vyžadoval absolutní dopátrání všech politických kauz, které jsme dělali,
ale kdybychom tomu vyhověli, tak by ty reportáže byly hotové až někdy
v příštím tisíciletí".
Všechny investigativní pořady České televize budou vždy založeny
na stoprocentně zjištěných faktech
Mohu jenom potvrdit, že jsem důsledné dopátrání kauz s politickým
pozadím po autorech Nadorazu skutečně požadoval a budu je požadovat
po každém a v případě všech kauz, jimiž se zabývá a bude
zabývat investigativní žurnalistika České televize. Pokládám totiž splnění
této podmínky za základ kvalitní novinářské práce, prvořadé kritérium
profesionality, a nemíním jej nahrazovat autoritativně vyslovovanými
obviněními, která se později mohou ukázat jako neopodstatněná.
I v tom spatřuji část své odpovědnosti ředitele významného média
veřejné služby v České republice vůči občanům této země.
Nebyl jsem pod politickým tlakem
Usiloval jsem o to, aby bylo z mého dopisu a jeho příloh
jasně patrné, že jsem při svém rozhodování nebyl pod žádným politickým
tlakem a že nebylo takového tlaku zapotřebí k tomu, abych se
rozhodl odvolat pana ing. Jana Šterna z funkce. Důvody k tomuto
kroku, které jsem shrnul výše, pokládám za pádné a plně
dostačující. Ujišťuji Vás, že nedopustím, aby byla nezávislost České
televize jakýmkoli způsobem ohrožena a aby se do jejích pořadů
promítaly jakékoli politické tlaky. Na druhou stranu chci zdůraznit,
že jsem na jaře letošního roku nastupoval do České televize také
s předsevzetím docílit toho, aby její investigativní žurnalistika
napříště splňovala alespoň základní profesionální kritéria, běžná ve
veřejnoprávních médiích zemí Evropské unie. K těmto kritériím
patří i bezpodmínečné dodržování pravidel novinářské etiky a na
něm hodlám i nadále trvat.
S pozdravem
Seznam příloh:
Články Martina Bursíka Podporuji Daniela Kroupu na senátora, Soni
Dederové Jak se v tom vyznat? a Antonína Zápotockého
a Josefa Nováka Proč nás léta ohrožuje dálniční okruh?, publikované
v předvolebním materiálu mgr. Daniela Kroupy Jižní listy, vydaném
nejpozději do 4. listopadu 1998 ( strana
první, strana druhá, strana třetí).
Leták Stanovisko senátora Václava Mencla k pomlouvačné kampani ve
věci Pražského dálničního okruhu, vydaný 14. listopadu 1998 (jeden list).
Stížnost ing. arch. Václava Mencla PhDr. Janu Jirákovi, předsedovi
Rady České televize, odeslaná 17. listopadu 1998
(jeden list).
Stížnost ing. arch. Václava Mencla PhDr. Janu Jirákovi, předsedovi
Rady České televize, odeslaná 18. listopadu 1998 a upozorňující
na možnou spojitost reportáže s politickými aktivitami paní
Alexandry Makovičkové (jeden list).
Vyjádření pana producenta ing. Jana Šterna z 19. listopadu 1998
k stížnostem pana ing. arch. Václava Mencla, adresované mgr. Jiřímu
Kučerovi, tajemníkovi generálního ředitele České televize,
a obsahující v příloze doslovný přepis záznamu rozhovoru
s ing. arch. Václavem Menclem, natočeného paní Alexandrou
Makovičkovou při přípravě reportáže (strana první, strana druhá, strana třetí).
Vyjádření pana producenta ing. Jana Šterna z 19. listopadu 1998
k stížnostem pana ing. arch. Václava Mencla, adresované generálnímu
řediteli České televize mgr. Jakubovi Puchalskému (strana první, strana druhá).
Místopřísežné prohlášení paní Alexandry Makovičkové o rezignaci
na funkci předsedkyně obvodní organizace KDU-ČSL a pozastavení
členství v této straně k 17. březnu 1998 a dopis
ze 17. března 1998, tuto skutečnost dokládající. Dokument byl
distribuován na tiskové konferenci týmu, připravujícího pořad
Nadoraz, dne 20. listopadu 1998 (strana
první, strana druhá).
Potvrzení Českého statistického úřadu z 30. listopadu 1998,
adresované generálnímu řediteli České televize mgr. Jakubovi Puchalskému
a dokládající, že paní Alexandra Makovičková kandidovala ve dnech 19.
a 20. června 1998 ve volebním kraji Praha na osmém místě
kandidátní listiny KDU-ČSL (jeden
list).
Stížnost předsedy Městského soudu v Praze JUDr. Petra Beneše
z 20. října 1998, adresovaná generálnímu řediteli České televize mgr.
Jakubovi Puchalskému; její přílohou je fax, který JUDr. Petru Benešovi dne
16. října 1998 odeslala JUDr. Šárka Weberová (strana první, strana druhá).
Dopis producenta pořadu Nadoraz ing. Jana Šterna z 10. listopadu
1998, adresovaný panu JUDr. Petru Benešovi; tímto dopisem reagoval pan
ing. Jan Štern na stížnost pana JUDr. Petra Beneše, kterou dostal
k vyřízení (jeden list).
Stížnost paní Vlasty Hykové na chování televizního štábu paní
Šárky Weberové, adresovaná dne 21. října 1998 generálnímu řediteli České
televize mgr. Jakubovi Puchalskému (strana první, strana druhá).
Stížnost prezidenta Soudcovské unie České republiky pana JUDr. Libora
Vávry, odeslaná dne 17. listopadu 1998 generálnímu řediteli České televize
mgr. Jakubovi Puchalskému (strana
první, strana druhá).
Stanovisko producenta ing. Jana Šterna ke stížnosti prezidenta
Soudcovské unie JUDr. Libora Vávry, odeslané mgr. Jiřímu Kučerovi dne 18.
listopadu 1998. (jeden list)