Projev před volbou prezidenta

čestný předseda ODS Václav Klaus, , 24.1.2003

Vážené paní poslankyně, vážené senátorky, vážení poslanci a senátoři,

k volbě prezidenta České republiky se dnes scházíme již podruhé. Minulý týden jednoznačný výsledek nepřinesl, a jak už to bývá, reakce veřejnosti na naše neshodnutí se na budoucí hlavě státu byly velmi různorodé. Od věcných a chápavých až po vzrušené a kritické. Jako objekt a zároveň i subjekt této první volby necítím sebemenší oprávnění vyslovovat o ní jakýkoli silný soud a už vůbec ne nějaký odsudek. Její průběh naprosto přesvědčivě ukázal, že je náš parlament plně vyspělým, a proto komplikovaným organismem. Že jej tvoří individuality, které přesně v duchu Ústavy projevují svou suverénní svobodnou vůli a přitom neskrývají, že je i pro ně, v historii naší země, první skutečná a předem nerozhodnutá volba prezidenta věc složitá, obtížná a odpovědná. Nalezení jednoho jediného reprezentanta celého státu je akt mířící daleko nad horizont našich každodenních, jinak legitimních politických půtek a sporů a nad naše běžná parlamentní hlasování. Vím, že jsme si toho velmi dobře vědomi.

O vaši podporu jsem se, vážení kolegové, ucházel již před deseti dny. Pokusil jsem se vám sdělit, a to podstatně obšírněji, než to udělám dnes, co bych mohl vám a celé naší zemi ve funkci prezidenta nabídnout. Za oněch deset dnů jsem se nezměnil a nezměnili jste se jistě ani vy. Netaktizoval jsem a netaktizuji, předem jsem oznámil, že se zúčastním další volby a nijak nedemonstruji svou výlučnost. O podpoře své kandidatury nevyjednávám za nějaké budoucí přísliby. Nabízím pouze sebe, své zkušenosti, schopnosti a postoje. Nabízím, že budu reprezentovat všechny občany naší země, tedy celou Českou republiku, a věřím, že to budu dělat lépe než moji protikandidáti. Svou představu prezidentského úřadu jsem vám již přednesl a nechci vás tím dnes znovu zdržovat.

Připomenu tři teze, které jsem považoval a považuji za nejdůležitější. Za prvé: řekl jsem, a dnes to jen opakuji, že má být působení prezidenta ve vztahu k vnitropolitickým událostem aktivní, nikoliv aktivistické. Prezident musí vůči všem politickým silám v zemi zachovávat respekt a objektivitu a nesmí se pokoušet vytvářet protiváhu výkonné a legislativní moci. Za druhé: těžiště prezidentské funkce vidím v roli důstojného a seriózního reprezentanta zájmů republiky v zahraničí. V dnešní chvíli by měl prezident přispět zejména k obhajobě zájmů naší země v Evropské unii a měl by usilovat o co nejpřátelštější vztahy s našimi sousedy, protože ty v minulých letech utrpěly nepříjemné a pro nás nežádoucí šrámy. A za třetí: prezident musí být s občany. A to nejen v komplikovaných a osudových chvílích, ale musí umět naslouchat jejich každodenním starostem a radostem. Nesmí být arbitrem dění v zemi. Musí být spíše uvážlivým svorníkem legitimních zájmů jednotlivců i celých politických seskupení vzešlých ze svobodných voleb. Ty u nás již čtrnáctý rok předurčují vývoj věcí veřejných a to je obrovským pozitivním výsledkem našeho polistopadového vývoje.

Chtěl bych zdůraznit, že si vážím toho, že jsem ve všech kolech první volby dostal největší počet vašich hlasů, a i proto jdu do dnešní volby s jistým optimismem. Jdu do ní i proto, že jsem nikdy netvrdil, že z politiky odcházím a že jsem neavizoval, že se vrátím pouze v případě krize, která ostatně dnes není. Svou opakovanou kandidaturu také neberu jako gesto nebo jako pokus o zamíchání karet, ale jako novou úžasnou příležitost, kterou obyčejný smrtelník nemá a nemůže mít v životě často.

Volba prezidenta je vážná věc a při řešení vážných věcí je třeba trpělivosti. Řešení nejrychlejší obvykle nebývají těmi nejlepšími. Proto rozumím postoji, který parlament při svém obtížném prezidentském gambitu až dosud volí, a jeho výsledku důvěřuji. Budu respektovat a loajálně podpořím jakýkoli většinový výrok tohoto shromáždění, ať bude pro mne příznivý, či nikoliv. Pomohl bych si slovy významného anglického osvícenského básníka Alexandra Popa z jeho eseje o člověku, v níž napsal anglicky What ever is, is right. Tedy, cokoliv jest, jest správné. Ani zdaleka, opakuji ani zdaleka, to jistě neplatí pro všechny lidské situace, ale naši dnešní chvíli to vystihuje velmi přesně.

V posledních dnech jsem o nás a o naší současné situaci přemýšlel snad ještě intenzivněji než dříve. Nezastírám, že mi k tomu byl silným impulsem zážitek z první dramatické prezidentské volby. Ve svobodné společnosti většinou neexistují žádná taková řešení, která by uspokojila všechny do jednoho. Poslanci a senátoři proto minulý týden sdělili veřejnosti: hledáme, vybíráme, zvažujeme. Bylo to sdělení optimistické, jsem přesvědčen, že právě o tom ao ničem jiném je politická zodpovědnost, která se nakonec projeví rozhodující volbou.

Naše země od nás řešení požaduje, já jsem připraven a věřím, že vy také. Na závěr minulé volby jsem vás s nespornou nadsázkou, kterou jste, podle vaší reakce přijali, požádal, abyste se polepšili. Zkusil jsem začít sám u sebe a ukázalo se, že to není snadné, ale za pokus to stojí. A tak dodávám, když jsem dnes ráno vstával, vzpomněl jsem si na léta politického soupeření s mnohými z vás. Chtěl bych proto říci, že na ně, na tato soupeření nezapomínám, ale že už jsou pro mne dnes věcí minulosti. Mám dostatek sil, vůle, chuti a inspirace podílet se spolu s vámi na maximálním posílení důvěry občanů v demokratické instituce naší země a na znovunalezení optimismu, odvahy a sebejistoty, jež jediné vedou k bezpečné a úspěšné budoucnosti všech našich občanů. A skutečně, všech bez rozdílu. Již podruhé vám děkuji za vaši pozornost. Řešení máte ve svých rukou.

27. ledna 2003