ODS neunesla velikost Václava Klause
Jana Dědečková
Václav Klaus na prosincovém kongresu ODS nebude kandidovat na předsedu strany, protože se hodlá ucházet o post prezidenta republiky. Václav Klaus, tak jako už mnohokrát v minulosti, vyřešil dilema neschopných politiků ODS , kteří od parlamentních voleb byli naprosto strnulí a nečinní. Na jejich rozzářených tvářích byla znát úleva. Nebyli jsme to my, kdo by ho nechtěl. Sám přece došel k rozhodnutí. Už zítra budou noviny plné komentářů o moudrém rozhodnutí a spekulací o nulových šancích Václava Klause v prezidentském klání. Langer, Říman, Beneš, Nečas a další budou využívat zájmu médií a budou se vystavovat kamerám a mikrofonům. Najednou budou skvělým týmem plným nadšení a entuziasmu. Ten, který jim prohrál volby a nebyl schopen zajistit jim další pašalíky odchází. Teď už se mohou předbíhat v prohlášeních, že Klaus je tím nejlepším reprezentantem země a byl by tím nejlepším prezidentem.
Nesdílím jejich pokrytecké nadšení. Nikoli proto, že by Klaus nebyl dobrým prezidentem. Domnívám se, že by byl prvním člověkem za kterého bych se v této funkci nemusela stydět, ale je mi špatně z toho, kdo to říká, čím jsou motivování a proto, že Václav Klaus v současném rozložení politických sil nemá nejmenší šanci na zvolení. Nesdílím jejich nadšení protože cítím, že k tomuto kroku ho dotlačila především naprostá akční neschopnost politických představitelů ODS a jejich pasivita, zákulisní praktiky a jejich nezřízená touha po moci, kterou díky Klausově osobnosti až donedávna měli, a jejíž absenci nejsou schopni unést nyní v opozici.
Právě ti, kteří ODS prohráli volby se mezi sebou navzájem přesvědčili o své vlastní výjimečností a obětovali Klause v domnění, že posílí své vlastní pozice. Pozice, o které bez osobnosti Václava Klause paradoxně přijdou a v konečném důsledku povede tento krok k naprosté ideové rozbředlosti ODS a k dalšímu drobení pravicových sil. Obávám se, že ani jeden z těchto politiků „ no face “ nebude schopen vzbuzovat u členské základny takovou přirozenou autoritu jaké se těšil Václav Klaus. U členské základny, která až příliš dobře zná své upachtěné regionální a komunální politiky, kteří se do funkcí dostali jen díky značce, jíž dal Klaus punc kvality. Politiky, jejichž poslední četbou možná byli Karafiátovi Broučci, a kteří se mnohdy nedomluví vlastním mateřským jazykem, natož cizím.
Jen málokdo z nich bude schopen jasně formulovat pravicovou politiku a téměř nikdo nebude schopen být tak výrazným představitelem pravicového světonázoru. Evžen Tošenovský není jediný, kdo z nejvyšších představitelů ODS není schopen uvést jediného klasika politické pravice. Veškerý intelektuální image strany prozatím stačil obstarat Václav Klaus a v odlesku jeho práce na poli politické filosofie se přihřívali i ostatní představitelé ODS bez toho, aby se sami soustavným vzděláváním snažili dostat na Klausovou úroveň. Zatímco oni si sjednávali své politické handly , Klaus psal pět článků týdně, pořádal odborné vzdělávací semináře( CEP), přednášel v zahraničí. A takovému člověku politická reprezentace strany dovolí učinit krok, který bude znamenat postupný rozpad ODS. Tohoto divadla se rozhodně odmítám účastnit a vyvinu veškerou energií k tomu, aby členové a voliči ODS dali jasně najevo, že se nehodlají smířit s alibismem politické reprezentace strany, která téměř čtyři měsíce po volbách předložila veřejnosti jediný výsledek opoziční práce, a tím je obětování Václava Klause. Tento krok je jasným důkazem toho, že ODS bohužel nebyla doposud schopna unést ztrátu mocenských pozicí.
Nemohu se smířit s tím, že z naší politické scény mizí osobnosti a nahrazuje je uniformní šeď politiků schopných dohodnout se s kýmkoliv a na čemkoliv. Václava Havla s největší pravděpodobností nahradí ve funkci prezidenta prokouřený astmatik Motejl, nekonfliktní a nevzbuzující nic jiného než soucit, a ODS se bez svého ideového vůdce promění v enklávu lehce zaměnitelných politiků bez tváři a jmen. Chování poslanců a některých představitelů ODS dotlačilo Václava Klause k rozhodnutí nekandidovat a já to považuji za největší chybu ODS. Domnívám se, že až strana skončí na sedmi procentech bude pozdě klást si otázku, koho to vlastně voliči volili v roce 2002, kdy ODS získala téměř 25 %.
Omluva
Omlouvám se panu Motejlovi za svůj hloupý a ukvapený výrok na jeho adresu v dnešním článku, který nesouvisí s obsahem článku a je zcela zbytečný. Podobné výroky jsou nepřijatelné směrem k jakékoliv osobě a já jsem udělala chybu, že jsem je použila a nevážila více svá slova. Už proto, že s charakterovými vlastnostmi pana Motejla jsem měla možnost setkat se před rokem 1989, kdy jsem hledala právní pomoc pro tři chlapce souzené za rozšiřování Několika vět a pan Motejl tuto pomoc bezodkladně poskytl, jsem měla být zdrženlivější. Omlouvám se i čtenářům. Jana Dědečková
|
|