Císařovy nové šaty

Jana Bobošíková

Vladimír Špidla a s ním celá ČSSD mohou oprávněně jásat. Z politické scény odchází jediný rovnocenný soupeř. Na pravé straně spektra nebude po kongresu ODS nikdo, kdo by fundovaně oponoval názorům levice. Ve vedení ODS zbudou jen technologové moci a korytáři, kteří se umějí dohodnout vždy a každým, s kým je jen trochu spojuje zájem na osobním prospěchu. Nositel pravicové vize a propagátor myšlenek Václav Klaus je už zřejmě nepovede, a tak bude jejich myšlenková i osobnostní prázdnota vidět v plné nahotě. A pěkný pohled to nebude.

Pár příkladů z posledních dnů jasně dokumentuje, že ve stínu Václava Klause žádný politik s velkým P prostě nevyrostl. Zbabělý místopředseda ODS Nečas, který se před lety zalekl ministerské odpovědnosti, najednou ví, že „S Klausem už to nevyhrajem“, neúspěšní místopředsedové ODS Langr a Beneš objevili novou superstar konzervativní politiky a nositele obrody ODS, moravskoslezského hejtmana Tošenovského. To, že si hejtman při rozhovoru s novinářem nevybaví ani Hayekovu Cestu do otroctví, ačkoliv prý má konzervativní a liberální teoretiky v malíčku, jim nevadí. Další možný kandidát na šéfa strany, středočeský hejtman Bendl také volá po změně v ODS. A bude ji občanům nabízet z nového stříbřitého audi, které si v závěru povodní pořídil pro případ přírodních katastrof za 1,7 milionu veřejných korun. Nechtělo se mu totiž do zatopené Spolany „drkotat terénním autem.“. A do třetice – cestu do křesla šéfa ODS nevylučuje ani starosta Prahy 6 Pavel Bém. Ten zahajuje volební kampaň své strany nad rakví s tím, že to nebyl jeho nápad. A alkohol za volantem mu vadí jen pokud se na to přijde. Zákonný princip, že alkohol za volant prostě nepatří, je pro něj z říše snů. Smutné personální dědictví předsedy ODS. A nutné dědictví opoziční smlouvy.

Právě za ni a za takřka bezmeznou loajalitu vůči svým spolustraníkům zaplatil včera Václav Klaus svou politickou budoucností v čele ODS, kterou před lety vybudoval. Poslední léta totiž už jen přihlížel tomu, jak se jeho straničtí kolegové zabydlují v různých parlamentních funkcích a obsazují lukrativní posty v radách státních institucí a polostátních podniků. Přivíral oči nad špinavými pravolevými mocenskými kompromisy – my vám schválíme toto, a vy do toho a toho místa podpoříte ty, kterým se potřebujeme odměnit. Je jen logické, že těm, kteří si zvykli funkčně i finančně týt z pravolevého rozdělení moci, se odchod do opozice prostě líbit nebude. Ani nemůže. Bez svých postů jsou, na rozdíl od Václava Klause, povětšinou naprostými nulami, navíc s menším příjmem, a ne charismatickými, pracovitými a vzdělanými politiky, o jejichž názory je v ČR i ve světě zájem.

Václav Klaus řekl, že by na předsedu ODS znovu kandidoval jen v případě obavy ze ztráty tváře ODS nebo jejího rozpadu. Rozpad – ten nehrozí. Klausovi pohrobci se semknou a budou dál obhajovat své pašalíky v dozorčích a správních radách, v parlamentu, na radnicích a v různých komunálních firmách. Co ODS ztratí, je tvář. A přitažlivost pro voliče se všemi z toho plynoucími důsledky.

Do šéfa ODS bylo třeba kopat. Ranami pod pás na stránkách novin tak ostatní lidé ve vedení ODS zakrývají vlastní neschopnost, prázdnotu a selhání. Narozdíl od nich ovšem Václav Klaus nepije za volantem, neobklopuje se nadměrným luxusem za státní peníze a neplesá nad rakvemi. Hovoří ve větách, které mají podmět a přísudek, logickou vazbu a hovoří v nich několika jazyky. Čte, přednáší, publikuje. Neúnavně přesvědčuje o svých myšlenkách, neúspěch ho neodradí. Nepluje na vlně povrchního mediálního zájmu, netyká si s novináři, ani konjunkturalisticky nepřitakává tomu, co se „nosí“. Brzy se ukáže, zda je či není ODS bez Václava Klause prázdná skořápka. A nakolik ho ti, kteří léta tyli z jeho vědomostí, síly a charismatu, a kterým se tak najednou nelíbí, dokáží nahradit.

11. října 2002