Jsou důvody pro odvolání Balvína skutečné?

Jana Dědečková

Rada České televize se chystá odvolat ředitele Balvína. Drobné spekulace pronikají na veřejnost již delší dobu a vše svědčí o tom, že Balvín ztratil podporu velké části radních, kteří ho před necelým rokem do funkce zvolili. Je otázkou, zda by v současné chvíli pro odvolání Balvína zvedlo ruku deset radních z patnácti, a je rovněž otázkou, zda pro odvolání mají dostatek skutečně relevantních argumentů. Po krizi v České televizi, kde média sehrála svou neblahou roli když v jakési falešné kolegialitě se vzbouřenými redaktory ČT přinášela občanům povrchní a jednostranné informace, se dnes žurnalisté tématu Česká televize spíše vyhýbají.

Diskuse o povaze veřejné služby a jejím fungování, která byla po krizi nastartována a měla být s veřejnosti nepřetržitě vedena utichá a vše se pomalu vrací do starých kolejí nezájmu o hlubší pochopení rozkladu této instituce. Kosmeticky upravený zákon o ČT, který byl vynucen zmanipulovaným náměstím posílil a rozšířil kontrolní rozsah rady , a to až do té míry, že zcela stírá hranici mezi činnostmi orgánu správního, ovšem bez příslušné odpovědnosti, kterou členové správních orgánů mají. Z příslušných dokumentů Rady ČT je patrné, že statutární zástupce instituce Balvín, který naopak odpovědnost právní nese, je každý týden zavalen tolika úkoly a požadavky jdoucími mnohdy až nad rámec kontrolní funkce rady, že si člověk klade otázku, zda by tomu nemělo být naopak a právní odpovědnost by neměla nést Rada ČT.

Vzhledem k tomu, že rozsah kontrolní činnosti rady byl ukotven zákonem je otázkou, nakolik byl tento čin veden úmyslem zákonodárce posílit svůj politický vliv na radu, která je stále pod určitým tlakem odvolání z funkcí, a nakolik byl veden skutečnou snahou o důslednou kontrolu prostředků , kterými občané na veřejnoprávní televizi přispívají.

Veřejnoprávní televize se ocitla v prvních problémech v době, kdy skončila zlatá éra Mathého a jeho nástupce si uvědomoval, že za stávající situace nebude možné nadále televizi veřejné služby provozovat. Když hovořím o zlaté éře Mathého, mám na mysli stav, kdy televize měla dostatek finančních prostředků nejen z rozsáhlých prodejů majetků ČT, ale kdy si Mathé poměrně bez problému vydobyl na poslanecké sněmovně navýšení koncesionářského poplatku z 25,- Kč až na 75,- Kč v roce 1997. Poměrně velký balík peněz přitom plynul do kapes různých nezávislých producentů, kteří vyráběli pro Českou televizi pořady o jejichž kvalitě by se dalo dlouze diskutovat, ale to je již na zcela jinou kapitolu. V té době byli spokojeni všichni od producentů až po uklizečky. Ve zlaté éře Mathého nebylo totiž problémem rozhodnout v průběhu roku (a mimo výrobní plán) o natáčení seriálu za 60 milionů korun. Spokojenost tvůrců byla přímo podmíněná dostatkem práce a peněz.

Situace se změnila s Jakubem Puchalským, který nastoupil v roce 1998. Ze své zkušenosti s fungováním BBC viděl tento socialistický moloch jiným pohledem než ředitel Mathé a rovněž si byl vědom, že Česká televize již nemůže vylepšovat své rozpočty prodejem majetku. Navíc rok 1997 byl rokem vládních úsporných balíčků a restrikčních opatření ČNB, a rokem kdy začalo docházet k prudkému nárůstů cen vstupů . Úsporným opatřením se nevyhnula ani ČT, čož se muselo projevit i na popularitě Jakuba Puchalského. V té době se poprvé setkáváme s veřejnou kritikou vynakládaných prostředků a nespokojeností producentů. Je to poměrně normální jev, že v době finančního nadbytku se tolik nestaráme o vynaložené prostředky, protože dojde k uspokojování potřeb poměrně velkého okruhu lidí. Zájem o kontrolu obvykle nastane až ve chvílích finančního nedostatku, kdy se naopak okruh příjemců zúží. To nastalo a nespokojenost nepodělených vedla až k odvolání Jakuba Puchalského a krátce po volbě Dušana Chmelíčka k odvolání Jirákovy rady. Mediální pozornost byla už natolik zaměřena na Českou televizi a její hospodaření , že vzbudila i pozornost jinak netečných poslanců . Mediální komise PSP dokonce zdůvodnila odvolání Jirákovy rady tím, že neiniciovali zadání vyšetřovacího auditu. Situaci v České televizi velice výstižně ve svém projektu analyzoval Dušan Chmelíček, kde barvitě popsal nejen demoralizující prostředí uvnitř televize, ale i nejednoznačnost financování, která nedovoluje vytvářet dlouhodobé plány televize, která je vždy odkázaná na vůli poslanecké sněmovny k navýšení poplatku. Každý manager vám je ochoten potvrdit, že není schopen vytvářet dlouhodobou strategií podniku, nemá – li představu o tom, s jakými penězi může do budoucna počítat.

Dušan Chmelíček ve svém projektu poměrně přesně analyzoval situaci v České televizi a předložil projekt ve kterém slíbil restrukturalizovat Českou televizi, zeštíhlit a zefektivnit výrobu, nastavit vnitřní kontrolní mechanismy a chtěl vydobýt na poslanecké sněmovně důstojné financování instituce pravidelnou indexací, která by dovolila vytvářet dlouhodobé plány technických, personálních i výrobních kapacit ČT. Rada ČT, která byla zvolena poslaneckou sněmovnou v dubnu a jejíž členkou jsem byla, mu poskytla k naplňování tohoto projektu veškerou podporu . Byl to on sám, kdo podlehl různým zájmovým a profesním skupinám a rezignoval na svůj projekt. Už po pěti měsících začal tvrdit, že jeho úkolem bylo pouze stabilizovat televizi po krizi, kterou vyvolal Puchalský a obklopil se lidmi, kteří měli v České televizi zájmy ekonomické, společenské a také politické. Již v srpnu bylo patrné, že dochází k zakonzervování prostředí a po návrhu rozpočtu s deficitem 500 milionu, který nehodlal přepracovat ho rada odvolala. Vynechám dalšího ředitele Jiřího Hodače, který od vzbouřenců v ČT nedostal ani hodinu na uskutečňování představ a rovnou přejdu k Jiřímu Balvínovi, který byl zvolen poslaneckou sněmovnou prozatímním ředitelem České televize v době, kdy odbory a vzbouření zaměstnanci slavili své vítězství nad zákonem, právem, občany, a dokonce i nad zdravým rozumem.

Balvín nastoupil do České televize jako do kocábky kymácející se na širém moři. Finančně byla Česká televize oslabena nejen krizi, ale také narychlo uzavřenými smlouvami, které podepsal ředitel Chmelíček v době, kdy už byl odvolaný z funkce, ale ještě stále byl podle zákona statutárním zástupcem. Narychlo uzavřená kolektivní smlouva s odbory dne 18.12.2000 nedovolila Balvínovi začít s úspornými opatřeními a byl nucen vyplatit zaměstnancům renumerace i navýšení mezd. Jeho pravomoci byly podstatně omezeny povahou prozatímního jmenování, takže restrukturalizační kroky nebyly až do chvíle definitivního zvolení možné. Do funkce byl zvolen začátkem listopadu a teprve od této chvíle je možné hodnotit jeho působení v České televizi a zamýšlet se nad tím, zda v České televizi dochází k potřebným restrukturalizačním změnám, či zda stejně jako Chmelíček rezignoval na svůj projekt a uspokojil se ředitelským křeslem, které mu zajišťuje prestižní postavení ve společnosti.

Z šesti kandidátů, ze kterých v únoru volila sněmovna prozatímního ředitele nebyl Balvín tím, koho bych preferovala pro tak těžký úkol jakým je restrukturalizace instituce. Po několika měsících jeho prozatímního ředitelování, když nová rada vyhlásila výběrové řízení na funkci generálního ředitele jsem si byla více než jistá, že nejlepším krokem by bylo zřídit restrukturalizační tým složený s televizních odborníků a profesionálních manažerů, kteří by provedli restrukturalizaci tohoto socialistického molocha, a teprve následně do restrukturalizované instituce, do normálních pracovních podmínek s jasnými pravidly, zvolit generálního ředitele. Krok, pro který by ovšem musela být politická vůle. Vůle politiků, kteří se však o veřejnoprávní televizi zajímají stejně povrchně a nárazovitě jako někteří novináři. Nestalo se. Rada zvolila generálním ředitelem Jiřího Balvína. Z nabídky kandidátů opět nebyl tím, kdo by korespondoval s mou volbou a pochybuji, že bych zrovna já mohla být nařčena z toho, že mé další řádky jsou něčím jiným než snahou o nezaujatý pohled.

Za necelý rok udělal Balvín spoustu chyb, které by mu mohli vyčítat radní, jenž pro něho před deseti měsíci zvedli ruku. Chyb konkrétních, nikoli obecných a někdy i imaginárních, které obsahuje hodnocení, jenž vypracoval radní Kučera a které se mi podařilo získat. Hodnocení, jenž je v některých místech dokonce důkazem nepochopení funkce veřejnoprávních médií, což nakonec prozradilo i poslední zasedání rady, kdy si sami radní uložili ujasnit definici veřejnoprávnosti . Rada je kontrolní orgán složený z laické veřejnosti a trvám na tom, že je to tak správně. Domnívám se, že je jejím právem vydávat autoritativní prohlášení směrem k vedení ČT pokud se na obrazovce objeví pořad, nebo část pořadu, která by mohla negativně působit na hodnotovou stupnici společnosti, byla v rozporu se svobodným utvářením názorů, atd. Má důsledně kontrolovat v zastoupení občanů, zda jsou v instituci nastaveny a fungují vnitřní kontrolní mechanismy, konkurenční prostředí v zadávání zakázek a transparentnost . Podotýkám pro čtenáře, že televize byla zřízená zvláštním zákonem a aby byla zajištěna její plná nezávislost, nemá do ní přístup ani NKÚ. Kontrolu koncesionářských prostředků a efektivnost využití by měla zajistit Rada ČT. Tam všude je pole její působností. Ostatní by však mělo být práci odborníků. Z hodnocení, které vypracoval radní Kučera a ze středečního zasedání mám však pocit, že radní překračují pole své působnosti a snaží se hodnotit oblasti, které není možné hodnotit bez odborných znalostí. Pokud byla úmyslem zákonodárce takto rozsáhlá činnost, jakou se snaží hodnocení obsáhnout, měl při tom myslet při tvorbě zákona a vybavit Radu ČT nejen odpovídajícími pravomocemi, ale rovněž odborným zázemím (odborné komise) a samozřejmě k tomu i patřičnou odpovědností. Jak se však zdá, nemyslí na to ani v novém návrhu zákona a pouze povrchně diskutuje způsob volby.

Situace, ve které se Balvín v současné chvíli ocitl není závidění hodná. Na jedné straně nespokojení zaměstnanci, jejichž nespokojenost je důkazem, že určité změny v televizi probíhají, na druhé straně netrpěliví radní, kteří možná nabývají pocit, že změny probíhají pomalu a jsou vystaveni obavám z odvolání, které jim hrozí vždy podle toho jak se poslanci domluví nebo vyspí. Měli by si však být vědomí reality a posuzovat skutečná fakta, skutečná čísla a jevy, které celý proces provázejí.


Předkládám čtenářům hodnocení plnění projektu, které vypracoval Petr Kučera a Milan Knížák . Tabulku jsem doplnila vlastními poznámkami , kdy si myslím že hodnocení je nespravedlivé nebo není podloženo argumenty. Někde je reakce zbytečná, protože jsou to jen obecné nebo účelové argumenty. V případě zpravodajství se zdržím komentáře, protože by byl silně zaujatý. Nedokážu posoudit jestli je Balvín dobrým, špatným, nebo průměrným ředitelem. Odpor, který proti němu otevřeně projevují zaměstnanci ČT mě však stále více utvrzuje v domnění, že nebude ředitelem až tak špatným, jak ho líčí radní Kučera

4. října 2002