Drahý státe
Vilém Barák
Nedávno mi došel mailem zajímavý dopis. Když jsem jej přečetl, upravil jsem jej a poslal Úřadu vlády (posta@vlada.cz). Myslím, že by tostejné měl udělat každý občan, kterému jsou milé jeho vlastní peníze. Adresátem by měli být všichni politici. Jsem zvědav, co nám pro začátek Vladimír Špidla a spol. odpoví. Tady je jeho text.
Drahý státe,
rád bych věděl, kam mám zajít, abych se mohl úplně odhlásit ze státního penzijního systému. Mám na mysli podepsání nějakého prohlášení (reverzu), že až budu starý, nebudu od státu požadovat žádný důchod a na oplátku teď nebudu na tento systém muset platit. Rozhodl jsem se totiž, že bude jistější, když i sám budu spořit ve fondech, založím si akciové portfolio a koupím si na hypotéku nějakou nemovitost, kterou pak v důchodu buď prodám, nebo pronajmu. Mám totiž obavu, že jinak teď budu platit vysoké daně a až mi bude 65, stát řekne "sorry, nejsou peníze na důchody - můžou za to předchozí vlády - to my ne. Jo a vy jste si vedle toho spořil do státem podporovaných penzijních fondů? Sorry, ale inflace produkovaná minulým vedením ČNB tyto úspory znehodnotila, nehledě k tomu, že vám ty úspory zdaníme sedmdesáti procenty, aby bylo na důchdy pro ty, kteří si nespořili. Jak by k tomu ti chudáci přišli, že..." Zároveň bych chtěl úplně přestat platit sociální pojištění, protože si myslím, že v mém oboru je riziko nezaměstnanosti relativně malé a o sociální dávky i nemocenskou nemám zájem. Platit si toto pojištění má smysl přeci pouze pro ty, kteří mají reálný důvod se nezaměstnanosti obávat, ne? Kdyby mi patřila Petřínská rozledna, asi bych si ji také nepojišťoval proti povodni... A nebo bych se možná i proti nezaměstnanosti pojistil, ale rád bych si sjednal individuální podmínky v nějaké komerční pojišťovně, protože mám pocit, že rozumnější (pro obě
strany) je odvíjet výši pojistného od míry rizika a ne od výše příjmů.
Také bych se rád zdravotně pojistil u nějaké komerční pojišťovny, opět podle míry mé zdravotní rizikovosti (sportuji, nekouřím, nepiju, nedýchám uhelný prach v dole, nebrousím sklo, nepracuji s trhavinami) a ne podle výše mého příjmu.
Také bych někde rád podepsal papír, že na smrt mé matky přísahám, že v životě nepoužiji služeb Českých drah, aby mi mohla být refundována část daní, která do ČD teče. Také si myslím, že už stát za mé základní a střední vzdělání dostal ode mne daní dost. Zas tak dobré ty školy nebyly! Vysokou školu si platím sám, takže na školství bych již platit rád přestal. Nepřijde mi zrovna moc rozumné ani spravedlivé platit si školu sám a ještě ji platit někomu jinému jenom proto, že se u nás stát neobtěžoval zřídit studijní obor, který zrovna potřebuji studovat.
Také by mne zajímalo, jak se vyreklamovat z pravomoci Ministerstva pro místní rozvoj. Přijde mi totiž poněkud nespravedlivé, že opravy svého domku musím platit ze svého a jiným musím dotovat bydlení. Přitom v tom státních domech zcela jistě nebydlí sociálně potřební občané, nejhorší auto, co před ním parkuje je Octavia.
Proto bych se chtěl zeptat, vzhledem k tomu, že prý žijeme ve svobodném státě, na jaký úřad mám zajít, abych si mohl zaškrtat, které služby od státu chci a které ne. Je přeci nesmysl platit něco, co nepoptávám, ne? Myslím, že bych s chutí odhlásil i služby Statistického úřadu, Výzkumného ústavu predagogického, Školských úřadů, Ústavu státu a práva, Úřadu pro státní informační systém, veřejnoprávních medií, ombusmana, zemědělce a několika stovek dalších. Svým neplacením bych přece nikoho neohrozil na zdraví, životě a majetku.
Také by bylo dobré, kdyby bylo možné nějak určit cenu jednotlivých služeb, které nám stát poskytuje. Proto je ale zapotřebí, aby tyto služby byly nabízeny na tržním principu a v prostředí konkurence. Na trhu každý den vlastně svými peneženkami hlasujeme, co je pro nás důležitější a vhodnější. Se státními službami to tak není. Neznáme jejich cenu. Nevíme, zdali by je konkurence nenabídla levněji a kvalitněji. A hlavně namáme možnost se rozhodnout, zda-li o ty služby za daných podmínek stojíme. Můžeme odmítnout státní vzdělání a zaplatit si soukromou školu, ale povinnosti platit na státní školství nás to nezbaví. A tak je to se všemi státními službami - buď si jejich poskytování stát monopolizuje úplně, takže vůbec nemáme volbu, nemo na výběr máme, ale přesto pak musíme platit i tu státní službu, kterou jsme ale nahradili placenou službou od konkurence.
A tak bych byl rád, kdybyste mi poradili, jak mám zajistit svoji svobodu, jak přestat být nevolníkem, jak platit pouze za to, co poptávám, jak sám rozhodovat o svém životě a majetku.
S pozdravem Vilém Barák
|
|