Kamarádskoprávní televize
Tomáš Kňourek
S velkým pobavením jsem si přečetl v tisku informaci, že odboráři nejneúspěšnější č(Č)eské televize odmítají Janu Kasalovou a Jiřího France na post šéfa této černé díry daňových poplatníků. Důvody? Kasalová dříve působila v komerční televizi (přitom chtěli televizního odborníka), Franc zase v IPB. No a co! V této souvislosti se tak jasně ukazuje, co bylo hlavním důvodem revolty proti bývalému řediteli Hodačovi, kterému mediální národní fronta přisoudila roli vykonavače zájmů ODS. "Stávkující" byli úspěšní, i když Hodač neměl s Klausovou stranou nic společného. Šlo o peníze, a ty jsou, jak se říká, vždy až na prvním místě.
Odborářům, Komersovi, Krausovi, Rumlovi i jeho spacáku dnes už vůbec nevadí, že dva jiní současní uchazeči o post nejvyšší byli členové politické strany, která má ještě dnes zastoupení v Senátu. Jeden z nich, Michal Prokop, se dokonce dostal do nejuzšího vedení ODA, Jan Štern byl členem této strany. Vlastimil Ježek v podzimních komunálních volbách zase kandidoval za Kaslovy evropské demokraty do pražského zastupitelstva. Proč tedy zapřísáhlí odmítači byť nepatrného náznaku politického vlivu na vedení televize nevyhlašují stávkovou pohotovost a nesvolávají davy do ulic? Jako odpověď si vypůjčím přirovnání Miroslava Macka - Kamarádskoprávní televize.
|
|