Prezident Špidlorálek
Petr Štěpánek
(Původní, Mladou frontou Dnes neupravená verze)
Česká republika má od minulého pondělka nového prezidenta, přesněji spíše novou (zastupující) hlavu státu. Jmenuje se Vladimír Špidlorálek. Na rozdíl od lva z našeho státního znaku, který je dvouocasý, je tato hlava dvouhlavá.
V čele státu nyní tedy stojí dvouhlavá bytost, jež miluje starou českou pověst O Přemyslu Oráčovi. V její moderní modifikaci se tento příběh jmenuje O Přemyslu Akademiku Neklausovi. Špidlorálek kudy chodí, tudy přesvědčuje, že v čele země má být osoba nadstranická, nestranická, politikou nepošpiněná, vymydlená, čisťounká, skoro by se chtělo napsat – nevinné děťátko s voňavě naolejovanou …. S otázkami, zda právě takové politické bejby je pro výkon nejvyšší politické funkce ve státě tím nejvhodnějším kandidátem a zda je to dobré pro zemi a její občany, se prezident Špidlorálek zjevně netrápí.
Není se ani co divit. Vždyť hlavním propagátorem nadstranickosti je nyní dvouhlavá hlava, jež je sama natolik stranická, že válčí nejenom s jinostraníky, ale i se spolustraníky. Šikovnou dvojí obstrukcí při volbě prezidenta, kdy podrazila a vyšachovala dva kandidáty své vlastní strany, se do čela státu – byť dočasně – vyšvihla sama. A s dočasností máme v naší zemi jisté zkušenosti. Ta ruská, přivezená na tancích, trval 21 let. Ta Havlova, jež měla být několikaměsíční, do prvních svobodných voleb, roků třináct.
Bude zábavné sledovat Špidlorálka, jak hledá svého Přemysla Akademika Neklause. Jak asi nenajde. Jak pak bude zodpovědně organizovat debatu o změně Ústavy. Jak díky této zodpovědnosti zřejmě propásneme nejvhodnější termín možné přímé volby, totiž ten červnový spolu s referendem o vstupu do EU. A jak se pak s nadstranickou zodpovědností sobě vlastní ujme jmenování nových ústavních soudců, aby tato (dle zlých jazyků) třetí komora parlamentu byla skutečně „nezávislá“. Koneckonců i to má u nás dobrou tradici.
Vítej, prezidente Špidlorálku!
|
|