Gott, nebo Kájinek?
Martin Daneš
Budeme mít na Hradě Gotta? Je to možné - u nás je možné všechno. Konečně proč ne? Gotta – na rozdíl od Illnerové či Jana Sokola – všichni dobře známe a tušíme, co od něj asi tak můžeme čekat: náš doživotní Zlatý slavík nejenže umí skvěle zpívat, ale vyniká též diplomatickými schopnostmi, když se uměl domluvit se samotným Husákem.
Dosti legrace, jde do tuhého. Václav Havel loni před parlamentními volbami vyzval politické strany, aby veřejnosti představily své prezidentské kandidáty. Tehdy mu do konce mandátu zbývalo více než půl roku. Nyní, ještě tři dni poté, co Hrad osiřel, si premiér Špidla klidně na kamery řekne, že koalice jedná o společném prezidentském kandidátovi, ale že je předčasné hovořit o jménech…
Myslel tohle pan premiér vážně? Kde jsou zástupy umělců protestujících proti svévoli politika, který si k premiérským pravomocem nabral prezidentské a s jejich předáním zjevně nikterak nespěchá? Jak to, že je neprobudí současná ústavní krize? (To jsem si nevymyslel - země bez hlavy státu, již není schopna zvolit, je v ústavní krizi.)
Kdyby byli představitelé malých, do včerejška „hradních“ stran konzistentní, nenasadili by ve druhém kole prezidentské volby po Pithartovi Moserovou, ale znovu Pitharta. Ve třetím kole zase Pitharta. Nač nás oni a spřízněná média dva roky masírovali, že právě Pithart (on a nikdo jiný!) je nejvhodnějším Havlovým nástupcem? Rychlost, jakou od něj (i od Moserové) dali po jedné neúspěšné volbě ruce pryč, byla až zarážející. Nu ano, usoudili, že je na Klause krátký(-á) a o to, nepustit Klause na Hrad, tu přece jde. Kdyby zjistili, že Klause v parlamentu porazí jedině Kájinek, neváhali by ani na okamžik a do volby nasadili Kájinka.
Aby opět zvítězila ta pravda a láska nad tou lží a nenávistí!
|
|