Pravice a její budoucnost!
Jan Suchánek
Aby se v tomto nepřejícím, závistivém a rovnostářském národě mohla pravice politicky prosadit, pak by se do toho musela silně opřít. K tomu by musela být ochotna analyzovat své možnosti a po chmurných zjištěních hledat efektivnější cestu jak svobodu jedince, ochranu jeho majetku nebo dokonce cestu k blahobytu zajistit.
Analýza možností by musela konstatovat skutečnosti, které pravici znemožňují na dlouhou dobu návrat nebo lépe vůbec první nástup k moci:
1. volební systém,
2. preference české buržoasie,
3. politická sebevražednost reforem.
Do té doby než se komunisté rozhodnou veřejně se přihlásit k tomu, že socialisti jsou již nalevo od nich a že jsou sami ve skutečnosti daleko pragmatičtější než se zdá, a veřejnost to akceptuje se tu bude pořádat volební konkurz na vládního partnera pro socialisty. Socialistům vždy bude stačit dopočet od volebního zisku komunistů do 51 %. Tím budeme dle propagandy naší nepoučitelné levicové intelektuální fronty na dlouhá léta chráněni socialismem bez komunistů před socialismem s komunisty. I kdyby některá pravicová strana zvítězila a navrhla nutné reformy, pak naše realita je taková, že její nezbytný koaliční partner neodolá lákadlu vydělat na záchraně lidu před změnami, tím posílit svůj koaliční potenciál a určitě koalici a toho pravicového vítěze okamžitě zradí.
Pokud chceme svobodnou společnost, pak musíme přiznat, že ji lidé zatím uměli nejlépe realizovat v buržoasní demokracii. Vznikající a slabá česká buržoasie je v hluboké ilegalitě. Významným problémem je, že tato buržoasie je lidskými i podnikatelskými vazbami příliš spjata se socialisty nebo s komunisty. Buržoasii taky pravice nic nenabízí, protože velkoburžoasie musí být za stávající míry vlivu státu zadobře s vládou chtě nechtě a střední buržoasie či živnostníci se nemají v centralizovaných pravicových stranách ani na koho napojit nebo to nemá téměř žádný význam pokud přímo nekorumpují pravicového starostu. Být pravicovou stranou bez toho, že by byla podporována národní buržoasií je, přiznejme si to, protimluv.
Vědomě používám označení buržoasie místo podnikatelé, aby probuzené bolševické atavismy domnělým pravicovým politikům či voličům připomněli povrchnost jejich pravicovosti. Taky si pamatuji jak mne jednou vysoká představitelka ODS na potvrzení mých slov přesvědčovala, že ODS je stranou státní byrokracie, což stranu vzhledem k počtu rodinných příslušníků úředníků mělo udržet u moci.
Pokud by pravicová strana se k moci jakkoliv dostala a sama by nechtěla okamžitě voliče zradit, pak musí okamžitě prosadit reformy, aby stihla ve volebním období ještě sklidit efekty těch reforem a ne je darovat svým nástupcům. Musí je tedy mít připraveny. To jak vidíme žádná pravice nemá. Nemá ani vnitrostranické mechanismy, které by reformátorům dali prostor k přežití. Nemá stínové ministry, kteří by té vládnoucí slabotě mohli konkurovat.
Možná i další nahlédnou, že pravice nemá šanci. Tenhle článek píšu právě proto, že si myslím, že má. Jen to musí zkusit jinak. Tady je jednoduchý návrh: Ve svých stanovách musí na začátek zavázat všechny své členy, kteří budou v systému poměrného zastoupení zvoleni, že budou respektovat výsledky preferenčního hlasování bez ohledu na svoje postavení na oficiální kandidátce! To znamená, že rezignují na výsledek svých schopností si vnitrostranicky zobchodovat určité postavení a svoji poslaneckou nebo zastupitelskou kariéru zcela postaví na schopnosti přesvědčit voliče.
Dalším krokem je možné se politicky soustředit na pranýřování korupce jako přirozené charakteristiky socialistického vládnutí a stavět ji do kontrastu s nabídkou osobní politické odpovědnosti pravicového poslance nebo zastupitele konkrétním voličům. To musí v našich poměrech bohatě stačit. Jen nekazit vládní koalici její sebeztrapnění! Možná ještě přidat apel na voliče, že pravicových poslanců musí zvolit tolik, aby se dala změnit ústava. Vůbec nevadí, že první volební vítězství nebude hned na změnu ústavy. V mnoha městech to vyjde a pravice si z nich může udělat reklamu na příští totální vítězství. To bych rád viděl jak ta masa starostů a radních začne mít strach, že skutečná volební konkurence omezí jejich korupční příjmy!
Vítězství pravice pak pojistí snadno vedlejší efekty navržené změny stanov. Vznikne vnitrostranická konkurence, která snad vyústí v to, že kandidáti si nakonec obejdou ve svém okrese každou domácnost a vyprovokují voliče, ať už to rozhodování o budoucnosti našich dětí přestanou nechávat na komunistických a lidoveckých důchodcích. Nepominutelným efektem navrženého pravidla je, že umožní snadnou integraci pravice na jednu kandidátku. A naopak zavedení poměrného volebního systému do vnitřního systému strany by umožnilo i integraci pravice do jedné strany včetně křiklounů, kteří, aniž by ohrožovali stranické kandidáty na premiéra stigmatem hádavosti, budou upozorňovat na prohřešky vládnoucích socialistů a jejich souputníků.
Takový pravicový kandidát nemá naštěstí šanci od své strany na významnou pomoc z volebních fondů. Privatizační provize už socialisti zinkasovali nebo ještě zinkasují, věrná základna a zdroje z minulého režimu žádné a majetek z vůle Ústavního soudu taky žádný. Pro volební úspěch bude nejdřív však každý takový kandidát pravice muset obejít místní buržoasii a zavázat se jim, že za jejich peníze na volební guláše nebude schvalovat v parlamentě bezmezný daně, útraty a další devastaci podnikatelského prostředí. Pravicová strana tímto postupem může najít své kořeny aniž by to levicovým intelektuálům k jejich nenávistné kampani otevřeně demonstrovala.
A co se týče přípravy reforem? Jsem přesvědčen, že navržená změna přitáhne nositele nových idejí a pracovní píle, která přípravu reforem umožní. Jen se s nimi nechlubit! To by zas mohlo dopadnout špatně. Jeden nápad si však nakonec neodpustím. Co tak v další kuponové privatizaci prodat občanům školy, nemocnice atd?
|
|