Ronald Reagan se dožil 92 let.

Tomáš Haas

Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 v městečku Tampico ve státě Illinois, ve stejném státě, ze kterého vzešel Abraham Lincoln. Ukončil střední školu v nedalekém Dixonu, a vstoupil na Eureka College, jednu z mnoha menších amerických universit. Vystudoval ekonomiku a sociologii, graduoval v roce 1932 s akademickými poctami, jako jeden z nejlepších studentů ročníku. Byla to doba hopodářské krize, jeho rodina neměla dostatek prostředků, aby ho mohla na universitě vydržovat, žádné studentské půjčky a programy studentských podpor v té době neexistovaly. Ronald Reagan si na své školné a své živobytí vydělával během studií sám, mimo jiné jako plavčík v rekreačním středisku Lowell Park u jezera blízko Dixonu. 77 lidí mu vděčí za svou záchranu během 7 let kdy v Lowell Park působil. Během studií byl duší studenských aktivit, byl prezidentem studentské unie, byl kapitánem školního fotbalového týmu a zde začíná i jeho kariéra herecká, byl členem universitního dramatického klubu a jeho herecký debut byl ve školním divadle.

Po vystudování, stejně jako mnoho jiných absolventů universit v době hospodářské krize, Ronald Reagan těžko sháněl uplatnění v oboru který vystudoval, zde přišla vhod jeho amatérská divadelní zkušenost, a Reagan si našel místo jako sportovní hlasatel malé radiostanice WOC v Davenportu, v sousedním státě Iowa. V roce 1937 Ronald Reagan patřil mezi ty Američany, kteří rozpoznali blížící se nebezpečí války, růst nacismu a japonského imperialismu. Vstoupil jako dobrovolník do rezervy americké armády v hodnosti podporučíka. V témže roce byl "objeven" agentem filmové stolečnosti Warner Brothers, se kterou podepsal sedmiletý kontrakt.

Politicky byl Reagan v té době podporovatelem presidenta Roosevelta, a byl registrovaným demokratem. Krátce po japonském útoku na Pearl Harbour a vstupu USA do druhé světové války byl byl Reagan povolán do armády (1942). Byl zařazen do výcikového a tréningového střediska armády v Culver City v Kalifornii, kde se podílel na výrobě více než 400 výcvikových filmů. Demobilizován byl v roce 1945 jako kapitán letectva.

Po válce se Reagan vrátil ke svému hereckému povolání. Natočil 53 filmů a jeden televizní film, jako populární herec byl často obsazován v televizních reklamách. Zůstal politicky aktivní, byl předsedou Screen Actors Guild, největší americké herecké odborové organizace. Ve volbách roku 1948 ještě Reagan podporoval Harryho

Trumana, demokrata, ale již v roce 1952 se aktivně účastnil volební kampaně republikána, Dwighta Eisenhowera, stejně tak jako čtyři roky později, v roce 1956, a v roce 1960 podporoval Richarda Nixona v jeho kandidatuře. Formálně se stal republikánem v roce 1962.

Aktivně vstoupil Reagan do republikánské politiky v roce 1964, kdy podporoval kampaň Barryho Goldwatera. Goldwater nebyl ve své presidentské kandidatuře úspěšný, zato Reagan výrazně zvítězil hned ve svém prvním pokusu o pozici guvernéra Kalifornie, dnes nejlidnatějšího a hospodářsky nejsilnějšího státu USA, v roce 1966. Stejně úspěšný byl i v roce 1970, kdy byl znovu zvolen v druhém termínu.

V roce 1974 skončil jeho druhý guvernérský termín, a Ronald Reagan začal působit jako žurnalista. Psal pravidelný syndikovaný sloupek pro nespočetné americké větší i menší denníky a časopisy. Jeho rozhlasové komentáře byly přenášeny téměř stejným počtem amerických rozhlasových stanic.

V roce 1975 oznámil Reagan svou kandidaturu na úřad presidenta USA. Nezískal nominaci své strany, ale jeho kandidatura, jeho projevy a kampaň napříč USA jej v očích američanů změnila z regionálního politika v politika s celonárodním působením, navzdory liberálnímu tisku, který mu nikdy neodpustil fakt, že nebyl absolventem jedné z elitních amerických universit, jako většina jeho oponentů a žurnalistů. Navzdory přezíravému tónu jeho kritiků, nebo snad právě pro něj, vzrostla jeho popularita natolik, že zvítězil nejen ve svém druhém pokusu o republikánskou nominaci, ale vyhrál prezidentské volby v roku 1980 poměrem, kterému se anglicky říká "landslide", zvítězil poměrem 489 elektorálních hlasů ku 49 pro stávajícího presidenta Jimmyho Cartera.

Tématem jeho kampaně byla jeho víra ve schopnost Ameriky a Američanů překonat sociální, politické a ekonomické krize a hlavně to co správně považoval za uměle vytvářenou skepsi, za něco co není američanům vlastní, za negativní a soběškodící náladu, kterou šířil levicový tisk a levicoví intelektuálové a politikové, americkou analogii toho, co nám bylo nedávno a je i dosud vnucováno pod jménem "blbá nálada".

Sám napsal o svém vítězství následující řádky:

"Věřil jsem, věřím, a chtěl jsem udělat tématem mé kampaně, že nejlepší a nejúspěšnější éra Ameriky je teprve před námi, že se musíme kriticky ohlédnout zpět, podívat se, které hodnoty udělaly z Ameriky nejsilnější, nejbohatší a nejpokrokovější zemi na světě, přemýšlet nad tím, kde jsme udělali chyby, a vrátit Ameriku zpět na její dráhu. Snažil jsem se kampaň soustředit na oblasti, ve kterých jsme chybovali v posledních letech, zvláště ekonomii, a nastínit svou vizi, vizi Ameriky ve které my Američané, společným úsilím můžeme vrátit Americe její sebedůvěru, vrátit jí na dráhu úspěchu a na cestu naplnění jejího snu".

20 ledna 1981 se president Reagan ujal úřadu presidenta Spojených států. 69 dní později byl zraněn v pokusu o atentát. Po krátké době rekonvalescence se vrátil do úřadu s novou vitalitou a optimismem. Jeho popularita vzrostla, díky atentátu i díky jeho optimismu a smyslu pro humor, se kterým čelil svému zranění.

V kongesu prosadil Reagan díky svému politickým schopnostem legislativní balík zákonů a opatření pro stimulaci ekonomického růstu, zbrzdění inflace, zvýšení zaměstnanosti a posílení národní obrany. Zahájil periodu poklesu daňového zatížení a snížování vládních výdajů, ze které neustoupil ani když vzrůst nákladů na znovuvyzbrojení amerických ozbrojených sil vedl ke zvyšování deficitu.

Pod Reagonvým vedením se americká "blbá nálada" rychle rozplynula, sebedůvěra se vrátila, Ronald Reagan se stal jedním z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších prezidentů v americké historii, a ve volbách roku 1984 zvítězil v souboji s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem neuvěřitelným poměrem 525 ku 13 elektorálních hlasů, největším presidentským vítězstvím v historii USA.

V roce 1986 Ronald reagan prosadil kompletní přepracování a výrazné zjednodušení americké daňové legislativy, které ukončilo éru nepřehledných daní a skoncovalo s většinou výjimek, které umožňovaly velkým korporacím a majetným jednotlivcům se vyhýbat zdanění jejich příjmů. Legislativa rovněž vyjmula ze zdanění nízké příjmy, a tím pomohla milionům občanů na spodní příjmové hranici. Na konci dvou Reaganových presidentských termínů Amerika prožívala nejdelší období mírové prosperity bez depresí a recesí ve své historii.

Reaganova zahraniční politika byla stejně úspěšná jako jeho politika domácí. Jeho doktrinou bylo "dosažení míru pomocí síly". Po období stagnace a redukcí branného rozpočtu po skončení Vietnamské války a zvláště během presidentství Jimmy Cartera, byla na počátku jeho prvního presidentského období ozbrojené síly USA ve stavu počátků morálního a technického rozkladu. Americká armáda je profesionální armádou, její příslušníci jsou vojáky z povolání. Platy vojáků, poddůstojníků a nižších důstojníků zůstaly pozadu za civilním sektorem do takové míry, že ženatí vojáci a jejich rodiny na nejnižším konci příjmových žebříčků se kvalifikovali pro sociální dávky určené pro chudé nebo práce neschopné američany. Reagan obnovil vojákům hrdost v jejich profesi, vyšší platy znamenaly že vojenská kariéra se opět stala atraktivní pro mladé muže a ženy s vyšším vzděláním.

Zahájil program obnovy zbraňových systémů za nové vyspělé systémy se špičkovou technologií. Výsledky jeho snahy o morální, finanční, technickou a společenskou rehabilitaci vojenské profese se projevily v válečné akci v Zálivu v r. 1991. V historii není precedent pro tak rychlé a drtivé vítězství proti velké, dobře vyzbrojené armádě, s tak minimálními ztrátami na životech (a to na obou stranách!), jako bylo vítězství Američanů a jejich spojenců proti Iráku.

Celkově zvýšil Ronald Reagan branný rozpočet USA o 35 procent, přitom však (a taky díky tomu) dosáhl velkých úpěchů ve zlepšení vztahů se Sovětským svazem. Často bývá Ronald Reagan přezíravě popisován jako nepříliš schopný president který měl jen jednu dobrou schopnost, jíž byla jeho schopnost obklopit se dobrými poradci. Tu schopnost Reagan opravdu měl, a přesto jeho největší úspěch, vítězství ve studené válce, konec hrozby globální atomové války a rozpad komunistického imperia začal vlastně v oposici k názoru jeho poradců, byl Reaganovou vlastní iniciativou, a z počátku neměl mezi svými poradci a tajemníky pro zahraniční vztahy a obrany (equivalent našich ministrů) žádnou podporu.

Během svého prvního prezidentského termínu hledal Reagan marně cestu k lepšímu vztahu s tehdy již pomalu umírajícím Brežněvem a jeho krátkodobými pohrobky. Málo se ví o jeho pokusech zahájit smysluplnou diskusi se sovětskými vůdci v období před "perestrojkou a glasností".

Krátce po po tom, co se stal presidentem, proběhla v Bílém domě diskuse mezi ním a Alexandrem Haigem, Státním tajemníkem (ministrem zahraničí) Reaganovy vlády. Haig presidenta informoval, že v rozhovoru s Alexandrem Dobryninem ruský velvyslanec ve Washingtonu naznačil, že sověti by souhlasili se znovuotevřením rozhovorů s USA o kontrole nukleárních zbraní, ale nelíbí se jim některé věci které americký president říká, zvláště to co říká o sovětském svazu, známý výrok o "říši zla". President by měl být opatrnější ve volbě slov.

"Řekl jsem Haigovi, aby informoval Dobrynina, že jsem ta slova řekl vědomě a že jsem jimi chtěl říci přesně to co jsem řekl. Že v Bílém domě je nový manažér, a ten chce být ve vztahu k Rusům realistou, že se ode mně dočkají jen takových slov, která budou realisticky odrážet jejich slova a chování vůči nám... Přesto jsem si myslel, že i když Rusům nemohu věřit, pokud nechtějí udělat první krok, musím ho udělt já".

Přes odpor Státního tajemníka a většiny svých poradců se Reagan rozhodl zrušit embargo na vývoz amerického obilí do Sovětského svazu, a zaslal Brežněvovi dva dopisy, jeden oficiální, ve kterém protestoval proti

Sovětskému zrychlování zbrojení v posledních patnácti letech, v době, kdy USA snižovaly jak personálni tak zbrojní potenciál amerických ozbrojených sil, a proti Sovětské politice podpory a militarizace komunistických klientských států v těsné blízkosti USA, (Kuba a Nikaragua), a rostoucího problému násilných komunistických aktivit v Salvadoru, Venezuele, Mexiku a jiných latinskoamerických zemích.

Druhý, osobní dopis, byl adresován přímo Brežněvovi.

"Vážený pane presidente,

Neměli bychom se zamyslet nad odstraněním překážek, které brání našim národům dosáhnout jejich nejvyšších aspirací, není možné, že některé z těchto překážek jsou umělé, že jsou politickými cíly jejich vlád, a že mají jen malý vztah ke skutečným potřebám a touhám našich občanů?

V tomto duchu, v duchu pomoci obou našim národům, jsem se rozhodl zrušit obilné embargo. Doufám, že tento krok přispěje k vytvoření podmínek pro skutečně smysluplný a konstruktivní dialog, který nám pomůže splnit povinnost, kterou oba neseme, naší společnou povinnost vytvořit podmínky pro trvalý mír.

Nekolik dnů poté jsem dostal Brežněvovu mrazivou odpověď. Popřel vše co jsem napsal o Sovětských aktivitách v Latinské Americe, obvinil USA z rozpoutání a udržování studené války, a napsal mi, že nemám právo říkat sovětům co můžou či nemůžou dělat v Latinské Americe nebo jinde ve světě.

Tak skončil můj první pokus o osobní diplomacii".

Přesto se Ronald Reagan nevzdal. Učinil stejné pokusy o nový přístup k nalezení vzájemných vztahů s oběma Brežněvovými následovníky, Andropovem i Černěnkem. Oba marné, oba přes pochyby a odpor jeho poradců. Úspěch měl až další pokus, poté co se prvním tajemníkem Moskevského politbyra stal Michail Gorbačev.

I s ním měl nový vztah dramatický vývoj, klíčem bylo nalezení vzájemného osobního vztahu, ameriští i sovětští poradci byli často zaskočeni vzájemným respektem a důvěrou, která mezi oběma státníky rostla každým setkáním, každou diskusí a rozhovorem. Reagan nikdy neustoupil ze svého jeho stanoviska na dodržování

Helsinských dohod a stavu lidských práv v Sovětském Svazu a jeho satelitech. Přitom odmítal sovětské stanovisko k vývoji obranného deštníku, tzv. "Hvězdných Válek", jak jej nazvali jeho odpůrci. Přesvědčoval Gorbačeva, že pokud se tento systém stane reálným, dá jej Amerika k disposici všem národům, které budou tento systém chtít, že se může stát kolektivní obranou před kýmkoliv, kdo by se cítil ohrožen nebo byl napaden raketami s nukleárními náložemi. Přitom Gobačevovi dokazoval, že Sovětský svaz pracuje na podobném systému.

Čtenáři si vzpomenou na neuvěřitelně rychlý postup rozhovorů, během čtyř Reagonových let během druhého termínu v Bílém domě byla prolomena stará tabu, byla dosažena první dohoda o kontrole nukleárních zbraní, která nejen omezovala nárůst, ale skutečně snižovala jejich počet, došlo i k první dohodě, která znamenala zničení celé jedné třídy zbraní, raket středního doletu.

Sovětský svaz, který se po dobu Reaganova presidentství pokoušel udržet se Spojenými státy krok v technologii a udržovat branné síly už zdaleka neodpovídající jeho ekonomickým možnostem (podle odhadu expertů se převaha v konvenčních zbraních v Evropě blížila k poměru pět ku jedné ve prospěch Sovětského svazu a států Varšavské smlouvy) se krok za krokem hospodářsky hroutil. Ke konci Reaganovy vlády, kdy při poslední návštěvě Evropy navštívil Západní Berlín, kde vyzval Gorbačeva "Pane Gorbačev, zbourejte tu zeď", už bylo i Gorbčevovi jasné, že k tomu nezvratitelně v nejbližší době dojde. Sovětský svaz nebyl schopen kontrolovat své satelity, a vzhledem ke svým vlastním domácím problémům už o to ani neměl zájem.

Zeď se nakonec zhroutila pod kladivy a krumpáči Berlíňanů v témže roce, kdy Ronald Reagan opouštěl Bílý dům v roli silného soupeře presidenta Roosevelta o místo v srdci Američanů jako nejpopulárnější president USA v tomto století. Sovětští vojáci i jejich východoněmečtí kolegové jen trpně přihlíželi. Tábor socialismu se propadal do historie.

Po odchodu z Bílého domu se president Reagan usadil na svém kalifornském ranči. Onemocněl Alzheimrovou chorobou, která se postupně zhoršovala, a dnes podle jeho ženy Nancy je ve velmi pokročilém stavu. Je stále, více než deset let po svém odchodu z Bílého domu, více populární, než kterýkoliv president, který jej následoval.

Chtěl bych tuto vzpomínku na nejmilovanějšího žijícího amerického presidenta ukončit citátem, kterým on sám končí knihu svých vzpomínek. Popisuje jeho poslední den v Bílém domě, 19 leden 1989.

"Po Moskevském summitu jsem se v době kdy jsem byl presidentem ještě jednou sešel s Gorbačevem. V prosinci 1988 - méně než šest týdnů před koncem mého termínu v Bílém domě - přijel do New Yorku pronést řeč v OSN, ve které oznámil velké snížení stavu konvenčních sil Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. Po našem setkání v New Yorku jsem si zapsal do denníku: "Setkání bylo velmi úspěšné. Lepší nálada než při kterémkoliv našem předešlém setkání. Gorbačev dal najevo, že vidí nás dva jako partnery v budování lepšího světa"

Gorbačev mi řekl, že lituje, že nemohu zůstat ve funkci a dokončit dílo, které jsme spolu začali, a musím říci, že jsem toho trochu litoval i já. Ale měl jsem nesmírnou důvěru ve schopnosti George Bushe, a věděl jsem, že země je v dobrých rukou.

Všichni členové mé vlády a mého štábu v Bílém Domě podali, jak je zvykem, své rezignace efektivně k 19. lednu, takže jsem to poslední ráno nikoho ve své kanceláři neočekával. Můj poradce pro Národní bezpečnost, Collin Powel, přesto přišel v obvyklou dobu našich pravidelných schůzek, a podal mi své poslední hlášení o bezpečnosti Spojených států.

"Pane presidente", řekl, "ve světě je dnes klid".

9. února 2003