Malé české Watergate, aneb anatomie jedné kauzy

Tomáš Haas

Velmi rád čtu v českém tisku volání po rezignaci toho či onoho veřejného činitele, obvykle doprovázené poukazy na etiku a na údajný fakt, že "jinde ve světě" po tom či onom odhalení v mediích okamžitě následuje rezignace tiskem "odhaleného" politika nebo úředníka. Na rozdíl od průměrného českého čtenáře, který je po čtení takovýchto moralizujících slohových cvičení už asi nezvratně přesvědčen o hroší kůži" a bezcharakternosti všech našich politiků a státních úředníků, jsem měl možnost sledovat západní tisk a politiku.

Rád bych proto uvedl tvrzení o důsledcích tiskových "odhalení" na pravou míru. Ano například v USA skutečně politik odstupuje, nebo je ze své pozice odvolán po velké většině skandálů odhalených americkým tiskem, který skutečně nešetří níkoho. Jenže na rozdíl od českého tisku se skandál provalí jen tehdy, pokud je žurnalisty vina skutečně a fundovaně prokázána, a tak je tomu téměř ve všech případech, protože seriozní list by nikdy neuveřejnil něco co nemůže hodnověrně prokázat, téměř nikdy se v tisku neobjeví nařčení doložené jen neurčitými mlhavými dohady. Pokud tím důkazem je něco co se vymyká znalostem a zkušeností reportéra, který na kauze pracuje, vydavatel si neváhá získat odborný posudek experta, ve velkých denících, časopisech, rozhlase a televizi jsou experti na ekonomii, armádu a jiné specializace buď přímo zaměstnáni nebo alespoň ve smluvním vztahu k vydavateli. Není to jen proto, aby se vydavatel vyhnul případnému soudnímu sporu s napadeným politikem nebo úředníkem, je to hlavně proto, aby jeho reputace nebyla ohrožena nepravdivým nebo neetickým reportováním.

Pokud se v "Washington Post" nebo "New York Times" dočtu o nějaké závažné chybě nebo provinění

amerického politka nebo státního úředníka vím, že jeho odstoupení je jen otázkou času, a mnohdy k němu dochází už v době, kdy se o příslušné záležitosti čtenář poprvé dozvídá v mediích, pokud to jsou media seriozní a postupují tak jak jsem naznačil. Existuje ovšem stejně jako u nás bulvár, ale jen zřídka kdy se stane, že by kdokoliv resignoval po odhalení v "National Enquirer" nebo jiných plátcích, které se živí nejennejen odhalováním ale hlavně výrobou skandálů.

U nás je zvláštní situace, media vyžadují aby se politikové a úředníci chovali tak jako jejich američtí kolegové, sami ovšem většinou postupují jako jejich kolegové z amerického bulváru, pochybuji, že více než desetina reportérů a komentátorů zná cokoliv z odborného pozadí kauz, na kterých právě pracují, to jim ovšem nebrání volat okamžitě a bez vyčkání výsledku případného vyšetření případu, nebo alespoň jehoexpertního rozboru, po hlavách jimi označených vinníků, kteří jsou obvykle označeni jedněmi novinami a nařčení je automaticky opisováno a kopírováno ostatními medii. Pokud existuje důkaz, případně expertní posouzení, málokdy se o tom čtenář nebo divák dozví. Zdůrazňuji důkaz, nikdy by se v New York Times nebo CNN nemohly objevit zprávy typu Klausovy švýcarské vily, pokud by tato vila za prvé skutečně a prokazatelně neexistovala, a pokud by, a to hlavně, nebyla navíc prokazatelně získána nějakým nezákonným nebo neetickým postupem.

Málokterý reportér čeká s odhalením do chvíle, kdy "jeho" kauza je zdokumentována natolik, aby se přenesla ze stavu podezření, spekulace nebo nařčení do stavu prokazatelného pochybení jejího subjektu, v mnoha případech je postavena na jednom telefonním rozhovoru se zdrojem, který zůstává anonymní, a reportér se před jejím zveřejněním často ani nepokusí jí doložit jiným zdrojem nebo dokumenty, pokládá svůj pramen za dostatečně "věrohodný" a neváhá s jejím zveřejněním. Ostatní media se rovněž obvykle nepokusí jí nějak zdokumentovat, potvrdit nebo vyvrátit, alibisticky maximálně připojí slůvko "údajně" nebo nějaký jeho equivalent. Toto slůvko je jejich zaklínadlem a štítem, je jedním z nejfrekventovanějších slov ve slovníku českých medií. Dá se za něj schovat cokoliv, ve většině případů se za něj schovává reportérova či komentátorova profesionální nekompetence a v horších případech i politický záměr.

Klasickým a často citovaným příkladem je aféra Watergate, která vedla k odstoupení nejmocnějšího politika na světě, prezidenta Spojených států. Málokdo ví, že dva mladí reportéři, Bob Woodward and Carl Bernstein pracovali na kauze více než půl roku, riskujíce že jim jejich kauzu "vyfoukne" konkurence, ačkoliv bylo od začátku jasné, že půjde o největší zprávu roku a ten kdo jí odhalí bude jistým kandidátem na Pulitzerovu cenu, mediální equivalent filmového Oskara a vstupenku do elitního klubu americké žurnalistiky. Pracovali na ní, a čekali s jejím zveřejněním, do chvíle, kdy měli věc nezpochybnitelně

zdokumentovanou. Rád bych věděl, jak by takováto kauza probíhala u nás, obávám se, že by byla zveřejněna po prvním kontaktu se zdroji, bez řádné dokumentace, a že by český equivalent prezidenta

Nixona a jeho štáb poradců, právníků a sympatisujících novinářů, s nemalou pomocí nekompetentních oponentů a reportérů, dokázal kauzu tak zpochybnit a zamlžit, že by nakonec vyšuměla kamsi do ztracena, jako většina jiných "slavných" českých kauz.

Žádný štáb poradců a sympatantů za sebou neměla paní Bohatá, bývalá šéfka Českého statistického

úřadu, jejíž kauza mně podnítila napsat tento článek. Aféra vypukla poté, co její úřad vydal opravená

statistická čísla o exportu a importu. Media chybný statistický výstup okamžitě označila za vinu ředitelky ČSÚ, naznačila, (nikdy laickému čtenáři nevysvětlila) její důsledky na další vývoj české ekonomiky, a začala volat po její rezignaci. Paní Bohatá, ředitelka ČSÚ, sdělila veřejnosti, že odpovědnost za chybné údaje nese Generální ředitelství cel, které dodalo statistikům o řádově 40 miliard Kč nepřesné údaje (hrubý domácí produkt ČR ve třetím čtvrtletí loňského roku tím p opravě vzrostl o 2,7 procenta, nikoliv o dosud uváděných 1,5 procenta) "Já musím jasně říci, že ta chyba byla na straně Generálního ředitelství cel, odkud náš úřad přebírá údaje. Samozřejmě, utrpěli jsme šrám na pověsti, protože my jsme pod těmi údaji podepsáni," uvedla paní Bohatá. "V momentě, kdy jsme začali mít pochybnosti, jsme okamžitě kontaktovali GŘC a požádali o kontrolu. Výsledkem bylo nalezení chyby a zjednání nápravy,"

Na vyšetření případu nečekala, a ani se o něj sama nepokusila, česká media. Okamžitě začala volat po

rezignaci paní ředitelky, z četby o kauze v českém tisku musel čtenář nevyhnutelně nabýt dojmu, že vina je jednoznačně na statisticích, že prohlášení paní Bohaté o tom, že pokud Eurostat, vrcholový orgán evropské statistiky nalezne vinu nebo chybu v práci ČSÚ, okamžitě odstoupí, ale neučiní to na základě politického nátlaku, protože takový nátlak považuje za útok na nezávislost úřadu, je jen pokusem o mlžení a paní Bohatá se vyhýbá odpovědnosti a drží se zuby nehty jejího lukrativního úřadu.

K mediím se velmi brzy připojil i předseda vlády, který ještě před zasedáním vlády povolal paní Bohatou na kobereček. "Pan premiér chápe situaci jako velmi složitou. Ale jeho názor je ten, že bych měla rezignovat," tlumočila Bohatá novinářům výsledek schůzky s premiérem, na níž ho informovala o postupu ČSÚ v celé kauze. Dodala, že je rozhodnuta politickým tlakům čelit. "Situace je velmi zpolitizována a mou povinností je obhájit nezávislost úřadu. Jsem připravena nepodlehnout politickým tlakům," řekla. (Cituji z Českých Novin).

Vláda přesto v souvislosti se statistickou chybou a následnou rozsáhlou revizí loňských údajů o obchodní bilanci nenavrhla na svém prvním zasedání po zveřejnění opravených údajů žádné personální změny.

Předsedkyně ČSÚ Marie Bohatá a generální ředitel Generálního ředitelství cel Zdeněk Richtr dostali za

úkol do příští jednání vlády připravit podrobné zprávy o postupu svých organizací k celé kauze. "Vláda na

základě zpráv příští týden rozhodne jak dál," uvedla tisková mluvčí vlády. O čem bude vláda rozhodovat neuvedla, zda to bude osud paní Bohaté, který ležel mimo kompetenci vlády, v rukou prezidenta, nebo

snad o osud Generálního ředitele cel. Aféra se nijak nedotkla ministra financí, který je v konečném důsledku za celníky odpovědný, ani media jej s aférou nikdy nijak nespojovala.

"Statistická data Generálního ředitelství cel jsou úplná. Odmítám tuto konstrukci, že my jsme cosi nedodali, a že statistikové neměli k dispozici pro svoje analýzy dostatečná data," prohlásil náměstek Generálního ředitele cel Lubomír Moravčík.

V každém případě se jasně ukázalo, že odpovědnost je na Českém statistickém úřadu" prohlásil ministr

financí, a dodal, že pokud tak neučiní premiér, on sám požádá na příštím zasedání vlády o její odvolání.

Sám se k odpovědnosti nehlásil, to by od něho samozřejmě nikdo nečekal.

Media slále volala po odstoupení paní Bohaté, byla označována za alibistku, byl napadán její způsob

vedení úřadu (který vedla od roku 1997 aniž media předtím volala po její rezignaci pro nekompetenci,

která byla náhle objevena a detailně popisována) a byl zpochybňován její charakter a opět se často užívalo to oblíbené slovo českých medií, etika.

Místopředseda ČSSD a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach dokonce naznačil, že pochybení Českého statistického úřadu v obchodních datech mohlo být úmyslné,.mohly úmyslněovlivnit podzimní senátní a komunální volby, stejně jako rozhodování vlády o letošním rozpočtu. "Já doufám, že se to nepotvrdí," dodal starostlivě. Media naznačila jakési kontakty paní Bohaté na ODS. Nevím co bylo v tomto případě první, zda to byl pan ministr kdo pohotově reagoval na přihrávku na smeč od novinářů, nebo zda novináři jen přičinlivě doplnili neúplnou "informaci" pana ministra.

Po celou tuto dobu česká media neustoupila z pozice zaujaté na začátku kauzy, viníkem je paní Bohatá, nikdo z medií se nezabýval potencionálním podílem Celní správy na původu chybných dat, nikdo veřejnosti nevysvětlil metodiku kolekce dat, nikdo v mediích nevolal po rezignaci Generálního ředitele cel. Neříkám to proto, že bych považoval takové volání bez vyšetření případu za správné, ale mělo by stejně být měřeno i statistikům a paní Bohaté. Celá kauza žila svým vlastním životem, či vlastně dvěma životy, media vedla svou, útočila na paní Bohatou, a v pozadí probíhalo šetření Eurostatu. Ani po skončení šetření a zprávě Eurostatu se nikdo v mediích nepokusil přehodnotit svůj postoj, dokonce ani tak málo, aby řekl svým čtenářům, "ano, prozkoumal jsem všechny nové informace a po jejich přehodnocení se stále domnívám, že mé závěry o vině paní Bohaté byly správné z těch a těch důvodů". Nikoliv, vše zůstalo při starém, nic není potřeba měnit vše je v pořádku, vyšetřování Eurostatu se mi dnes jeví jako naprosto zbytečné a na rozdíl od kontaktů paní Bohaté na ODS irelevantní.

Nikdo nevysvětlil veřejnosti oč vlastně jde, čím chyba vznikla, nikdo se po celou dobu nesnažil najít vinníka, ten už byl bez jakéhokoliv vyšetření identifikován hned první den kauzy.

Přiznám se, že dodnes nevím o kauze ČSÚ dost k tomu, abych si mohl udělat přehledný obrázek. Vím jen tolik, že paní Bohatá splnila to co hned na začátku řekla, že okamžitě odstoupí pokud se auditem Eurostatu prokáže vina ČSÚ. Audit ukázal vinu na obou stranách, a generální ředitel celní správy nám přes tiskovou mluvčí vzkázal, že o odstoupení ani neuvažuje. Proč taky, po jeho hlavě media nikdy nevolala, ministr financí mlčí, a media která v počátcích aféry označila případ jako největší statistický propadák dekády a líčila čtenářům jeho strašlivé důsledky na naší ekonomiku mlčí též. Vždyť se vlastne nic neděje. Proč by měl někdo další pro takovou prkotinu rezignovat. Tolik se toho zase nestalo, na pachatelku jsme ukázali hned na začátku, a ona nakonec skutečně odstoupila, takže vidíte vážení čtenáři a diváci, měli jsme opět pravdu.

Není mým úmyslem se zastávat paní Bohaté, neznám jí, nikdy jsem se s ní nesešel, nikdy jsem s ní nemluvil, a protože statistika není ani mým profesionálním zájmem, ani mým koníčkem, až do vypuknutí aféry jsem pravděpodobně nikdy neslyšel jméno ředitelky ČSÚ. Nejsem kompetentní posuzovat metodiku kolekce dat. Vím, že v momentě kdy statistici ČSÚ začali podezřívat jejich zdroje, někdy koncem října nabo začátkem listopadu, požádali celníky o revizi jejich údajů. V okamžiku, kdy se jejich podezření potvrdilo, zveřejnili opravená čísla. To se stalo 13. ledna. Nikdo se neptá celníků proč to trvalo tak dlouho, ptají se paní Bohaté.

Přiznám se, že dodnes nevím o kauze ČSÚ dost k tomu, abych si mohl udělat přehledný a ucelený

obrázek. Vím jen tolik, že paní Bohatá splnila to co hned na začátku řekla, že okamžitě odstoupí pokud se auditem Eurostatu prokáže vina ČSÚ. Audit ukázal vinu na obou stranách, paní Bohatá podala rezignaci, a generální ředitel celní správy nám přes tiskovou mluvčí vzkázal, že o odstoupení ani neuvažuje. A proč taky, po jeho hlavě media nikdy nevolala, ministr financí mlčí, a media která v počátcích aféry označila případ jako největší statistický propadák dekády a líčila čtenářům jeho strašlivé důsledky na naší ekonomiku mlčí též. Vždyť se vlastne nic neděje. Proč by měl někdo další pro takovou prkotinu rezignovat. Tolik se toho zase nestalo, na pachatelku jsme ukázali hned na začátku, a ona nakonec skutečně odstoupila, takže vidíte vážení čtenáři a diváci, měli jsme opět pravdu.

Připouštím dokonce, že se mohu mýlit, a paní Bohatá je skutečně jediným vinníkem této kauzy, je jedinou osobou která je za vznik chybných výstupů odpovědná a případ skutečně končí tak jak by měl. Jenže to že to nevím není má vina, je to vina českých medií, která z případu udělala naprosto nepřehledný a nejasný spletenec a navíc se, alespoň u mne, znevěrohodnila svým naznačením "údajných" politických kontaktů paní Bohaté s ODS, které nebyly nijak dokumentovány, ani nebylo nijak vysvětleno v čem, pokud takové vazby skutečně existují, jsou v kauze relevantní, pokud členství, sympatie nebo osobní kontakt s kterýmkoliv členem ODS není samo o sobě něčím neetickým nebo nezákonným. Informace o politických názorech nebo kontaktech subjektu, u kterých není jejich relevance v kauze zdůvodněna, vedou jen k tomu, že motiv novináře je právem zpochybněn a objektivita a kvalita informace se právem stává podezřelou. Jde tu ještě o informaci, nebo o politicky motivovanou desinformaci?

Celá věc nebyla jen fiaskem české statistiky, byla i fiaskem české žurnalistiky. Jenže na rozdíl od

Statistického úřadu a Generálního ředitelství cel, je pro ní toto fiasko trvalým stavem.

6. února 2003