USA, olej a Irák - argument proti válce?

Tomáš Haas

Situace v Iráku a česká účast na případné ozbrojené akci USA a dalších spojenců proti Iráku se nevyhnutelně stala jedním z hlavních témat českého tisku. Jedním z hlavních argumentů oponentů amerického zásahu a české účasti na na této akci, nebo alespoň nejvíce opakovaným argumentem je to, že se jedná jen o americké zájmy a hlavně o americkou touhu zmocnit se kontroly nad iráckým olejem. Tento argument pokud je mi známo, a pokud jsem měl možnost sledovat česká media nebyl nikde doložen, nebyl podložen žádným rozborem amerických potřeb v oblasti energetiky, přesto by však, pokud by mohl být opřen o fakta, byl velice vážným faktorem pro naší účast nebo neúčast v této akci.

Protože jsem jak, jsem již uvedl, dosud nenašel v českých mediích nic co by jej mohlo podložit, rozhodl jsem se, že pokud chci neskreslenou, na faktech založenou informaci, musím se rozhlédnou šířeji, nenajdu ji ani v komentářích Práva, ani v Lidových novinách, ani v Mladé Frontě DNES, a bohužel ani v Hospodářských novinách. Toto selhání českých medií považuji za neodpustitelné opominutí, Irák a střední východ se pravděpodobně velmi brzy stanou oblastí bojových akcí, a v rámci spojeneckých ozbrojených sil se těchto akcí zůčastní i čeští vojáci. Je možné, že poprvé od druhé světové války bude česká republika mít své padlé a raněné v boji, válka si nevybírá, a ujištění že naši vojáci se přímých bojů nezúčastní je nejisté a nepřesvědčivé.

Rozhodnutí naší vlády o omezení účasti naší chemické jednotky na humanitární akce v zápolí a na pomoc postiženému civilnímu obyvatelstvu či vojenskému personálu v případě nasazení zbraní hromadného ničení budou velmi pravděpodobně repektovat naši spojenci, pochybuji ale, že je bude stejně respektovat i Sadaam Hussein.

Bylo by proto logické pro oponenty dodat silné argumenty proti naší účasti, pokud svůj nesouhlas myslí vážně a jejich oposice není motivována jen vžitým odporem ke všemu americkému nebo bezbřehým idealistickým pacifismem. Bohužel se tak nestalo, proto jsem se rozhodl, že se na tento nejčastěji citovaný argument podívám trochu hlouběji sám.

Do jaké míry jsou ropné zásoby Iráku strategicky důležité pro USA? Jsou Spojeným státům tak důležité, že jim stojí za miliardy dolarů které bude stát válka s Irákem a za ochlazení vztahů s těmi evropskými a ostatními spojenci a hospodářskými partnery kteří se od této akce více či méně distancují (Německo, Francie, a do jisté míry i Japonsko a jejich největší obchodní partner, Kanada)? Že jim stojí za ochlazení vztahů s arabskými zeměmi, které jsou v tvrdé oposici k vojenskému zásahu proti moslimské zemi, a které jim dodávají čtvrtinu celkového dovozu ropy? Že jim stojí za risk možné destabilizace oblasti Středního východu, která by skutečně ohrozila americké zájmy a přímo jejich nejbližšího spojence v oblasti, Izrael? Proč Izrael podporuje jejich akci, i když pokud bude Irák schopen protiúderu po prvním masivním úderu amerických letadel a řízených střel, stane se bezpochybně, stejně jako při poslední akci proti Iráku, terčem Sadaamovy odvety a pro jeho bezprostřední krátkodobou bezpečnost by bylo daleko lépe zachovávat status quo? A hlavně, je případný "zisk" Spojených států tak důležitý, aby vyvážil případné ztráty na životech amerických a spojeneckých vojáků?

Po nahlédnutí do statistik a přehledů které jsou volně dostupné na Internetu, jsem dospěl k názoru, že tomu tak není. Podíl irácké ropy činí 5 až 5.5% celkového dovozu USA. Na celkové spotřebě USA se Irácký dovoz podílí 0.575 procenty. I to by možná mohlo být tak důležité, aby to mohlo, pokud chceme být dostatečně cyničtí, převážit ztráty a rizika která jsem nastínil, kdyby se jednalo o zdroj, který USA nemůže získat jinak, než válkou. Jenže pozor, proč válčit, když USA již tuto ropu dováží? Je to snad proto, že vítězství v Iráku by Spojeným Státům zajistilo ještě více Irácké ropy? A proč by USA tak zoufale pořebovaly Iráckou ropu? Je Irák jediným potenciálním zdrojem pro USA? Pokud ano, proč, když jak oponenti USA říkají jsou američané pro olej všeho schopni, jednoduše nanavrhnou zrušení embarga OSN? USA jsou obviňovány (mimochodem týmiž oponenty, kterým se nelíbí americký odpor k režimu Sadama Husseina) že svými nákupy oleje udržují u moci například nepopulární režim v Saudské Arabii, proč by tedy nenakupovaly u jiného nepopulárního vůdce?

Stačí se podívat na přehledy potenciálních zdrojů ropných zásob (viz přiložené přehledy), aby bylo na první pohled patrné, že alternativních potenciálních zdrojů je pro USA dost. A navíc se stávají dosažitelnými nové, před tím nedostupné zdroje, například ropné zásoby zemí bývalého Sovětského svazu, které mají velký zájem zajistit si dlouhodobý zdroj příjmů výměnou za svou ropu. I kdyby Irák nikdy do USA nevyvezl jediný barel ropy, stačily by jej nové zdroje lehce nahradit.

Dalším protiamerickým argumentem je embargo uvalené na Irák, a jeho dopad na civilní obyvatelstvo, zejména nedostatek potravin a léčiv pro Irácké děti, i když tento argument neoslovuje jen otázku ropy, je používán k ospravedlnění proiráckého postoje v otázce protiirácké akce.

Jak je tomu s embargem na Irák, a další dvě země na něž platí americké embargo, Libya a Irán?

Zatímco americké embargo na Irán a Lybia platí víceméně v plném rozsahu, pro Irák platí výjimky, které dovolují dovoz určitého množství irácké ropy do USA. Důvod je ten, že zatímco embargo na Lybii a Irán je z větší části jednostranně americké nebo britské, a Irán a Lybie mají velký zdroj příjmů z exportu do ostatních zemí, embargo na Irák není jednostranné americké embargo, je to embargo OSN. OSN dovoluje určitý limitovaný export Iráckého oleje z humanitárních důvodů. Tato výjimka, pro kterou USA vždy hlasuje v OSN, má ten účel, aby Irák mohl dovážet potřebné potraviny, léky, ošacení a jiné základní potřeby, aby embargem netrpělo civilní obyvatelstvo. Jestliže vidíme snímky trpících Iráckých dětí, a svět je znepokojen nedostatkem léčiv a potravin, je to vinou Irácké vlády, která místo humanitárních potřeb utrácí tyto zdroje na armádu, represi a paláce pro Sadaama Husseina.Přitom sumy které Irák získáva z prodeje ropy v rámci této výjimky by bohatě stačily na pokrytí dovozu všech humanitárních potřeb Iráku, které jsou mimochodem vyjmuty z embarga. Irácké příjmy z exportu ropy v rámci těchto výjimek činily jen v roce 2002 12.3 miliard dolarů, odhadovaný příjem pro rok 2003 činí 15.5 miliard dolarů. Podle odhadu OPEC a OSN získal Irák dalších 6.6 miliard dolarů pomocí ilegálních manipulací s cenami oleje a pašováním (asi 200,000-400,000 barelů/d) mezi roky 1997 and 2001. Ironií je, že se jedná z velké části o americké peníze, přesto irácká propaganda, která je bezmyšlenkovitě přijímána a opakována i v našich mediích svaluje vinu za utrpení iráckých občanů, a hlavně dětí, na sankce OSN a hlavně USA. Bohužel jako obvykle stačí jediná fotografie nemocného iráckého dítěte aby vyvolala starý známý podmíněný reflex u všech "bojovníků za mír", vinníkem je USA.

Zdá se, že argument o Irácké ropě není tím nejlepším argumentem, kterým by se dal zdůvodnit protiamerický postoj, a obávám se, že důvod proč media nevypracovala svůj domácí úkol, proč "ropný" argument proti akci USA a spojenců nebyl dotažen a dopracován do hmatatené číselné podoby je právě to, že pokud by dopracován byl, čtenář by nutně dospěl, stejně jako já, k závěru kteý by byl přesně opačný, než si oponenti zásahu proti Iráku přejí.

Snažil jsem se opřít svůj závěr o čísla, nejde o žádná nedostupná data, pokud jsem je nalezl já, měl by toho být schopen každý novinář či komentátor. Bohužel se k tomu nikdo z nich nedopracoval, a jejich omílání téze, že "stejně nejde o nic více než o olej", naznačuje, že jejich zdrojem nebyly zdroje OSN, OPEC nebo amerického úřadu pro energetické informace, byly jím stará čísla Dikobrazu z padesátých let, jmenovitě ten který si pamatuji, s vousatým strýčkem Samem sedícím na olejovém barelu jako na mustangovi, a prchajícím před rozhněvanými zástupci arabské dělnické třídy.

Tomáš Haas thaas@rogers.com

6. února 2003