Jak je jistě neznáte
Jana Dědečková
Co víme o lidech , kteří mají reálnou šanci stát se již šestým generálním ředitelem České televize? Ve světle událostí před dvěmi lety, kdy byla uspořádána štvanice na Jiřího Hodače pro jeho údajné sympatie k ODS, je docela paradaxní , že hlídací psi neblafají jen při pohledu na užší výběr osob . Prokop a Štern jsou bývali poslanci za ODA, členové nejvyššího vedení strany a Ježek je známým politickým aktivistou hochů Nového stylu. Podívejme se proto na šestici vítězů trochu blíže.
Vlastimil Ježek (39) - bývalý ředitel Českého rozhlasu (ČRo) v letech 1993 - 19999. Dodnes ho provází pověst ředitele, který postupně rozprodal veškerý majetek ČRo, a dohady o prodeji nikdy nezprovozněné novostavbě budovy na Pankráci, která se v roce 1993 stala majetkem ČRo. Účetní hodnota budovy byla stanovena na téměř 1 miliardu korun, tržní na 2,5 miliardy. Pankrácká novostavba, kde měl sídlit ČRo byla prodána krátce před odchodem Ježka z funkce za desetinu ceny . Podle některých zaměstnanců Ježek na svou funkci rezignoval, aby si umyl ruce z prodeje, který dodnes budí značné spekulace. Ježkův nezodpovědný přístup k majetku instituce dokládá rovněž soudní spor s pracovníkem ostravského studia ČRo, který ho obvinil z liknavého přístupu k rozkrádání majetku ČRo . Tento případ byl poměrně široce diskutován v Britských listech, kde můžete najít další podrobnosti.
Případ Miroslava Hrušky - vydírání v ostravském rozhlase?
Ježkův přístup k plnění pracovních povinností a charakteristickou nezodpovědnost dokládá i jeho další působení. Od září do listopadu 1999 byl Ježek generálním komisařem účasti ČR na výstavě Expo 2000, odkud se vypařil jako pára nad hrncem při prvních potížích a celou expozici dokončil ( velmi úspěšně) jeho zástupce. Po tomto fiasku zřejmě neměl tolik pracovních nabídek, takže nakonec zakotvil v dubnu 2000 v časopisu Naše rodina jako šéfredaktor .
Oč méně aktivní byl v plnění pracovních povinností , o to aktivnějším se stal v politice. V listopadu 1999 patřil mezi první signatáře výzvy Děkujeme, odejděte!, v počátcích to zkoušel v Cestě změny, a létě 2002 konečně zakotvil v Evropští demokraté Jana Kasla, za kterou v Praze i neúspěšně kandidoval v podzimních komunálních volbách.
Jeho největší erudicí pro výkon ředitele České televize (pokud nebudeme počítat, že patří mezi hochy, kteří spolu mluví) však může představovat jeho tchán Martin Muchka, který je předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a předsedou mediálních odborů .
Jan Štern (49) - producent, dramaturg a režisér. Od loňského dubna je místopředsedou FITES. Vystudoval ekonomii, v 80. letech vydával samizdatový časopis Prostor, po listopadu 1989 byl poslancem České národní rady za ODA. V roce 1992 byl šéfredaktorem deníku Prostor, o rok později se stal intendantem zpravodajství na ČT 2, v dalších letech vedl mimo jiné publicistický pořad Nadoraz. Z ČT musel odejít koncem roku 1998, později pracoval v TV Prima jako šéf programu, do ČT se vrátil v lednu 2001. O ředitelskou funkci se neúspěšně ucházel v lednu 1998 i v roce 2001. Z jeho dílny pocházely pořady Taxi, prosím! nebo Ze života zvířat, nejnověji se jako režisér podílel na dokumentárním cyklu Ztracená duše národa.
Tento profil, který nám nabízejí média mohu doplnit o podstatné části jeho životopisu, které byly zamlčeny. Jan Štěrn je synem Evy Kantůrkové a nevlastním synem druhého polistopadového ředitele ČST Jiřího Kantůrka. Jiří Kantůrek nastupoval do funkce po Jindřichu Fairaizlovi a možná nebude marné připomenout si „Zapomenutý příběh z doby nedávno minulé“, kterému Eva Pleskotová dala podtitul Likvidace Jiřího Hodače má stejný rukopis jako Jindřicha Fairaizla
Jan Štern je režisérem a producentem pouze průměrným. O to větším je však politickým aktivistou a pro dosažení svých cílů dokáže používat nevybíravé prostředky. Poznal to už Jakub Puchalský, který ukončil spolupráci s Janem Šternem v roce 1998 zrušením pořadu Nadoraz, kde v plné míře Jan Štern využíval obrazovku k politické manipulaci s veřejnosti.
Docela přesně vystihuje charakter Jana Šterna i část z uveřejněného dopisu Martina Vadase Pavlovi Prachařovi:
„V rozpravách okolo zákona o ČT se pohybuji již déle než rok a dost dlouhou část této cesty jsem prožil krok za krokem s Janem Šternem a Janem Krausem, které jsem pozval do restaurace, ve které 17.12.2000 vznikla první rebelující petice. Tam se naše cesty poněkud rozešly. Snažil jsem se horkokrevné revolucionáře upozornit, že ten text, který dopředu připravili, by měl být detailně diskutován a zbaven nepravdivých tvrzení. . . Byl jsem horkokrevnými kolegy okřiknut s tím, že na slovíčkách nezáleží, není čas, musíme do vysílání, vzhůru k vítězství . . . Pro petici z 17.12. 2000 jsem nehlasoval nejen já, ale i Jan Gogola ml. a jedna blondýna z Unie překladatelů, které se rovněž nezdál text plný polopravd a lží. Teď revolucionáři jsou ve vysílání, ale o profesionalitě a vyváženosti jejich relací, neřku-li mítinků může mluvit jen slepý a hluchý.“
Ano, tak známe Jana Šterna z jeho reportáži a publikovaných článků. Na post ředitele veřejnoprávního média člověk naprosto nepřijatelný. ČT totiž potřebuje důvěryhodnost posílit, nikoli ji úplně zabít. Skutečnost, že se Jan Štern a Vlastimil Ježek dostali do užšího výběru svědčí o naprosté nekompetenci Rady ČT, pokud si ovšem nebudeme připouštět myšlenku, že rada koná vědomě a skutečně se schyluje k privatizaci veřejnoprávních médií.
Michal Prokop (56) - zpěvák, moderátor, bývalý politik, člen Rady ČRo. O jeho kandidatuře na ředitele ČT se spekulovalo i v minulosti, Prokop ale do žádného z konkurzů nakonec nešel. Prokop byl od konce 60. let znám hlavně jako muzikant, po roce 1989 se ale výrazně zapojil do politiky. Byl poslancem Federálního shromáždění (1990-1992; za OF, později ODA), od července 1992 do října 1995 působil jako náměstek ministra kultury. Od června 1996 byl dva roky poslancem za ODA, členem aliance byl až do března 1998; od dubna 1997 do ledna 1998 byl jejím místopředsedou. V červenci 1998 se stal ředitelem obecně prospěšné společnosti Praha - Evropské město kultury. Od roku 1998 moderuje Prokop vlastní televizní talk-show, nejprve na Primě, od roku 2000 na ČT. Loni v únoru byl zvolen do Rady Českého rozhlasu.
Je doslova fascinující s jakým apetitem Rada ČT sahá ve svém výběru po lidech z politického prostředí. A je naprosto nepochopitelné, že neřvou žurnalističtí ohaři, neplní se náměstí a Havel je zticha jako pěna. Duch zákona se vypařil stejně rychle jako loňský sníh. Velice mě mrzí, že při současném benevolentním přístupu médií a nařvaných odborů, kteří hájili nezávislost televize vlastními těly, se o funkci generálního ředitele neucházel například Miroslav Macek. Se svou inteligencí a mediální známostí by ve výběrovém řízení nutně musel excelovat.
Z oficiálních údajích z médií se dovíme, že Michal Prokop se nikdy neúčastnil výběrového řízení. Není to pravda. Prokop byl účastníkem výběrového řízení již v roce 2000. Vypadl však již v prvním kole pro formální nedostatky přihlášky. Celkem typické pro úředníka ministerstva, který svou funkci získal jen díky své politické angažovanosti, a celkem typické pro bohéma, pro něhož jsou některé věci pouze zbytečnou podružností. Proto mě ani nepřekvapil protest radního Formana, že Prokopovi chybí v projektu časový harmonogram restrukturalizace. I před dvěmi lety v jeho projektu chyběla podstatná část. Byl totiž zcela bez myšlenky.
Michal Prokop je člověk, který rád zdůrazňuje perzekuci své osoby v minulém režimu. Já si bohužel v souvislosti s jeho jménem na žádnou nevzpomínám. Nevím o tom, že by měl někdy zákaz vystupovat a jeho písničky se běžně hrály. Nedokážu si ani představit, že by si režim dovolil perzekuovat člověka, který si vzal za ženu dceru vrchního ideologa ČST plukovníka Diviše, o kterém se traduje, že jeho duch dodnes bloudí v rozsáhlých podzemních chodbách ČT. Plukovník Diviš byl šéfem zpravodajství a měl ideový dohled nad vysíláním.
Jana Kasalová (39) - bývalá ředitelka vlastní tvorby televize Prima. Nyní podle deníku Právo působí jako mediální poradkyně pro vládní kampaň na podporu vstupu ČR do EU, pro Primu navíc dodává projekt Evropská rodina, který popisuje život lidí v různých zemích unie. Kasalová vystudovala Fakultu žurnalistiky UK, působila jako redaktorka Mladé fronty a spoluzakládala časopis Reflex. Byla reportérkou pořadu Na vlastní oči a dramaturgyní pořadu Tabu na Nově. Od roku 1998 působila v Primě, od roku 2000 do loňského srpna tam byla šéfkou vlastní tvorby. Ještě loni v létě řekla o své případné kandidatuře do čela ČT, že její ředitelkou by se stala jedině, "až bude o deset let starší".
Jana Kasalová je tak prvním člověkem z šestice kandidátů, který má konkrétní zkušenosti z televizního prostředí, a to ve funkci vrcholového managementu a výsledky její práce vypovídají o tom, že byla úspěšná. Podle dobře informovaných zaměstnanců Primy odešla z televize po sporech s nynějším generálním ředitelem této stanice Martinem Dvořákem. Zdroje z Primy k tomu uvádějí, že ji Dvořák postupně odřízl od možnosti spolurozhodovat o rozpočtové a platové politice v televizi a že přibližně na jaře loňského roku definitivně ztratila jakoukoliv faktickou kontrolu nad výrobou a tím i vliv na program a lidi, které měla podle své funkce řídit. Své síly proto na Primě zaměřila především na televizní část multimediálního projektu Evropská rodina (TV Prima, Radiožurnál Českého rozhlasu,Ekonom a Hospodářské noviny), jehož je spoluautorkou. Její odlišná představa o řízení televize a z toho plynoucí neustálé spory s Dvořákem vyvrcholily ke konci loňského srpna, kdy z televize odchází. Oficiální komentář k odchodu vydala ČTK ve smyslu, že Kasalová odešla po vzájemném dohodě s vedením televize.
Poté se jí otevřel prostor na Ministerstvu zahraničních věcí jako mediální poradkyně vládní kampaně pro vstup do EU, spolupracuje průběžně s Delegací evropské komise, krátce sbírala zkušenosti v Bruselu.
Z veřejných zdrojů můžeme zjistit, že v letech
1983 – 87 vystudovala fakultu žurnalistiky UK a i nadále si zvyšovala odbornost stážemi a dalším studiem:
2002 kontaktní pobyt (Brusel - oficiální orgány EU a jejich osobnosti)
2001 pracovní pobyt (Los Angeles - celosvětový televizní screening)
2001 kontaktní pobyt (Wídeň - studio Orange Taxi, ORF)
2000 kontaktní pobyt (Waršava - studio Big Brother)
1999,2000,2001 pracovní a kontaktní pobyt (Montreaux - celosvětový workshop tv vlastní tvorby)
1991, 1994 reportážní expedice - prvovýstupy alajské části Pamíru - Uzbekistán, Kyrgyzstán
1985 – 86 mimořádné studium filmové a televizní fakulty AMU Praha, dokumentární tvorba
1982 Francie pracovní a jazyková stáž (Paříž, Dijon)
Rovněž její pracovní zkušenosti jsou nezanedbatelné:
2002 mediální konzultant odboru komunikační strategie MZV ČR pro vládní kampaň na podporu vstupu ČR do EU
2001 – 03 spoluautor a producent televizní části multimediálního projektu Evropská rodina (TV Prima, Radiožurnál Českého rozhlasu, Ekonom a Hospodářské noviny)
2002 ředitelka vlastní tvorby TV Prima
2001 programová ředitelka TV Prima
1998 – 01 šéfredaktorka publicistiky TV Prima
1996-2002 společník firmy Dangera s.r.o. orientované na turistiku
1995 – 97 redaktorka, scénáristka, dramaturgyně TV Nova
1993 – 95 reportérka týdeníku Reflex
1992 šéfredaktorka dětského měsíčníku Čau
1990 – 92 redaktorka, komentátor týdeníku Reflex
1987 – 90 redaktorka deníku Mladá fronta
1982 účetní Nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta
Jana Kasalová hovoří plynně rusky a anglicky, pasívně ovládá francouzštinu. Je spoluautorem bleskové porevoluční publikace: "Toto shromáždění nebylo povoleno" a publikace "GEN - 1. díl" - eseje a rozhovory.
Jana Kasalová je tak snad jediným člověkem z šesti kandidátů, který má manažerské i odborné zkušenosti a jak naznačuje výčet jejich aktivit, je to i velice pracovitá mladá žena. Otázkou je, zda právě tato pracovitost a vzdělanost nebude přitěžující okolnosti při konečném výběru. Podle výběru tří mužů uvedených výše, začínám nabývat dojem, že radní preferují hloupost, lenost a myšlenkovou vyprázdněnost.
Otakar Kosek (58) - režisér a publicista. V letech 1989 až 1990 byl ředitelem ostravského studia ČT, v prosinci 2000 ho tehdejší Rada ČT vybrala mezi šestici finalistů konkurzu, ze kterého nakonec vyšel vítězně Jiří Hodač. Kosek se o post šéfa veřejnoprávní televize ucházel už v roce 1998, v lednu 2001 ho zase Český filmový a televizní svaz navrhoval na prozatímního ředitele ČT. Otakar Kosek vystudoval režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v 70. a 80. letech točil v televizi, na Barrandově i ve Filmovém studiu Gottwaldov, má za sebou i řadu divadelních režií. Až do roku 1993 byl režisérem v ostravském televizním studiu, později působil jako šéf kulturní rubriky deníku Slovo (1996-1998), v letech 1998 až 2001 byl ředitelem divadelní scény DAMU.
Otakar Kosek , stejně jako Michal Prokop, se účastnil výběrového řízení v roce 2000, z něhož vyšel vítězně Jiří Hodač Jeho projekt však neobsahoval pouze obecné formulace a frazeologii, jako tomu bylo v případě Prokopa, ale obsahoval naprosto jasnou představu o veřejné službě, o organizační struktuře ČT a vizi, jakým směrem by se služba veřejnosti měla ubírat. Pan Otakar Kosek se v roce 2000 dostal do užšího výběru a k údajům, které poskytly média mohu doplnit jediné. Je to slušný člověk. Což je v dnešním prostředí ČT znovu ta nejcennější devíza.
Jiří Franc (45) - ekonom, viceprezident Aera Vodochody. V 90. letech působil v orgánech řady společností, například byl členem představenstva (1994 až 1997) a později členem dozorčí rady (1997 až 1999) firmy IPB Leasing, v letech 1995 až 1996 zastával post předsedy dozorčí rady ZVVZ Milevsko. Podle některých médií je právě on horkým favoritem .
Kde se vzal, tu se vzal,
hlavní soĺo z fleku hrál.
O tajemném panu Francovi neví nikdo nic, takže se musíme spoléhat pouze na skromné údaje z tisku.
|
|