Zasloužíme si presidenta negace a malosti?
Tomáš Haas
Parlament České republiky není schopen zvolit presidenta. To není politické prohlášení, to je fakt, který nedokázaly vyvrátit dva již proběhlé pokusy o volbu, a pokud vládní koalice hodlá postupovat ve směru který naznačuje pondělní schůzka předsdů koaličních stran, obávám se, že ani na třetí pokus nám presidenta nezvolí.
Pan premiér nám naznačil co je cílem snažení stran koalice, není to snaha o nalezení osobnosti, která by pro nejvyšší úřad státu byla nejlepším kandidátem, koaliční předsedové a jejich strany se budou snažit o nalezení "obecně přijatelného kandidáta". Pokud je to přiznáním toho, že se až dosud koaliční strany snažily najít kandidáty nepřijatelné, nevím proč se jejich taktika náhle mění, byly až dosud úspěšné a osud jejich kandidátů to potvrzuje, nebyli přijmuti ani stranami které je do role odstřelovacích panáků postavily, taktika byla velmi úspěšná.
Co to je "obecně přijatelný kandidát", jaká jsou kriteria pro jeho "obecnou přijatelnost"? Kdo je může splnit, existuje někdo kdo by byl přijatelný celému politickému spektru a byl při tom důstojným reprezentantem státu navenek a efektivní a respektovanu hlavou státu pro jeho občany? Má to být někdo kdo se nikdy veřejně a politicky neprojevil, kdo nikomu nevadí, kdo je tak konsensuální že jeho volba bude tak obecně přijatelná, že pro něj zvednou ruku všichni?
V historii Československa a České republiky nejsou tyto volby prvním příkladem kdy se parlament rozhodl vybrat národu presidenta podle těchto kriterií. Již jsme měli presidenta vybíraného tak, aby byl co nejméně kontroverzní a co možná nejvíce obecně přijatelný. 30.11.1938 byl zvolen jako nezávislá a obecně přijatelná osobnost prezidentem republiky Emil Hácha.*
Je jasné, že podle těchže kriterií by nikdy nebyl zvolen president Masaryk, ani president Beneš, oba měli v době svého zvolení (nepočítáme li první aklamační volbu TGM) silnou oposici, rozhodně se nedá mluvit o tom, že by byli nezávislí, oba byli aktivními politiky. Zejména TGM se kontroverzím nikdy nevyhýbal, nikdy se nesnažil být konsensuálním tam, kde by v zájmu konsensuality trpěla pravda. Bylo tomu tak po celý jeho život, před tím, než se věnoval politice i v době jeho politického působení.
Cituji stránky Presidenta republiky, http://www.hrad.cz :
"Jeho osobnost se naprosto vymykala a odlišovala názory i vztahem ke studentům, udivoval konzervativní prostředí svými přednáškami k různým, dosud tabuizovaným tématům (sociální problémy, prostituce atd.). Nejinak tomu bylo i v případě jeho manželky, plně emancipované Američanky. Přes tuto rozdílnost a některé rozpory byl však od počátku českou společností přijímán a respektován. Roku 1883 začal redigovat vědecký časopis "Athenaeum", na jehož stránkách publikoval s vlastním výkladem Gebauerovu stať navrhující nové a precizní ověření pravosti "Rukopisů zelenohorského a královédvorského". Tak vyvstal nejprve střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědecké pravdě stál vlastenecký cit a národní politika. Rozhodnými argumenty a posudky sice Masaryk prokázal, že jde o padělky, ale za cenu ztráty důvěry v české společnosti."
Jeho popularitě a obecné přijatelnosti nepřidala ani další "aféra", díky které se profesor Masaryk stal světově známou osobností, i když je z nepochopitelných důvodů na současných hradních stránkách odbyta jednou krátkou větou:
"Zapojil se též do tzv. Polanské aféry - Hilsneriády (1899, po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky), kde prosadil revizi procesu, ale současně se stal terčem protižidovské kampaně v tisku i na univerzitní půdě".
Je jisté, že pan profesor Masaryk by výběrovým sítem naší vládnoucí koalice neprošel.
Zaslouží si tato republika, aby její president byl vybrán takovýmto způsobem? Zaslouží si její president aby byl již předem ocejchován jako "President který byl vybrán podle nejnižšího společného jmenovatele"? Najde se vůbec skutečná osobnost, která by byla ochotna se nechat vehnat do arény v masce kandidáta který nikomu nevadil? A pokud se najde, můžeme skutečně mluvit o osobnosti hodné tohoto úřadu?
Naše země není v situaci ve které byla v době volby nešťasného presidenta Háchy. Jediným důvodem proč se z volby našeho nejvyšího představitele stala fraška je zapšklost a malost našich volených zástupců, a ústavní systém který byl koncipován jako debatní kroužek poslanců bez odpovědnosti. Rád bych kontaktoval svého poslance a řekl mu své mínění o tom co mým jménem dělá v parlamentu, je to však těžké, pokud například volím v Praze, nemám svého poslance, mám pětadvacet zástupců různých stran které se zůčastnily voleb v mém volebním kraji. Jejich vztah ke mně je čistě formální, ve skutečnosti zastupují v parlamentu svou stranu, a jejich rozhodování je jen až někde v druhém nebo třetím sledu závislé na vůli voličů.
Naše republika je stále ještě demokracií, pokud bude zvolen president, ať už naším pathetickým parlamentem, nebo přímou volbou, budu volbu, stejně jako velká většina občanů všech politických a názorových směrů respektovat, a to i v případě že nebude zvolen profesor Václav Klaus, kterého za vhodného kandidáta pro úřad presidenta považuji.
Je mi líto, že stejného respektu se nedočká volič, a že se jej možná nedočká ani náš příští president. Pokud bude zvolen jen pro odpor koaličních poslanců k jediné skutečné osobnosti která zatím byla občanům představena, a která má podle průzkumů stále rostoucí podporu voličů, stigma presidenta negace a malosti které mu vypálila vládnoucí koalice svým politikařením bude velmi těžkým břemenem.
Tomáš Haas thaas@rogers.com
*
Nejsem z těch kteří presidenta Háchu bezvýhradně a bezmilostně odsuzují, je zřejmé, že svůj úřad nastoupil v době kdy stát a český národ čelil hrozbě svého konce, a zdá se že alespoň do té doby kdy měl nějaké možnosti a vliv dělal pro svůj národ co bylo v jeho silách. I v době, kdy díky německému tlaku a svému ochabujícímu zdraví již žádný vliv neměl, udělal to, co by mu za normálních okolností mohlo být vyčítáno, a co je mu puristy všech politických směrů skutečně vyčítáno ještě dnes, neabdikoval, protože věděl že je dost uchazečů o jeho post, a věděl, kdo tito uchazeči jsou. I když sám už nebyl schopen žádného, ani sebemenšího odporu, lidé typu ministra Moravce by nejen okupantům neodporovali, ale jejich aktivní kolaborace by byla z pozice státního presidenta ještě efektivnější a škodlivější.
|
|