Volby v Kocourkově
Petr Žantovský
Zatímco se novinoví komentátoři, politologové a analytici předhánějí v odhadech, který z presidentských kandidátů za jakých okolností postoupí do kterého kola, s jakými přednostmi a handicapy, co může nabídnout jiným a co z toho může získat, naši poslanci a senátoři staví celou slavnou politickou vědu na hlavu. Lapidárně to zaznělo z nejužšího vedení ČSSD: nejde tu o to zvolit nejlepšího presidenta, dokonce ani nejde o to zvolit nějakého presidenta: jde tu o to nezvolit jistého presidenta. Paradox tedy není v tom, že by celý náš národ nebyl s to vygenerovat osobu vhodnou a obecně přijatelnou pro pobyt na Hradě, nýbrž že naši volení zástupci v parlamentu dělají vše pro to, aby tam taková osoba neusedla.
Stačí udělat malou rekapitulaci: V první volbě nastoupil Václav Klaus za ODS, Miroslav Kříženecký za komunisty, Petr Pithart za lidovce a Jaroslav Bureš za socialisty. Komunisti volili svého, lidovci též, ODS jakbysmet, zatímco sociální demokraté, jedni z lásky k Zemanovi (jenž ohlásil svůj nástup až do druhé volby), druzí z nenávisti k Zemanovi (přáli si Pithartovo vítězství v první volbě) nevolili vlastního kandidáta Bureše. Volba skončila debaklem.
Do druhé volby nastoupil opět Klaus, za socany dle očekávání Zeman a za spojené koaliční síly lidovců a unionistů Moserová. ODS volila Klause, unionisti a malá část lidovců Moserovu. Socialisté se opět štípli na své (ne)lásce k bývalému prognostikovi. Někteří ho chtěli, ale bylo jich méně, než sám Zeman čekal, takže to nestačilo ani na průchod do druhého kola. Jiní jej transparentně nechtěli, ale jejich hlasy nestačily vynést k cíli Moserovou.
Do třetí volby nastoupí (pro změnu) Klaus. Proti němu se šikují protizemanovští pohrobci ze socdem s unionisty a lidovci s připraveným Otakarem Motejlem. Výsledek se dá předvídat už nyní. Klaus vyhraje, ale nezvítězí, zatímco Motejl propadne, ale bude médii oslavován. Maně to připomíná onen tradiční cimrmanovský cyklus „Naše slavné prohry“. Na podobné téma si utahovali z amerického exilu za války též Voskovec s Werichem. Ptali se: „Kde asi budou nosit své nové metály němečtí hrdinové, statečně prchající od Stalingradu? Na hrudi ne, na tu není vidět. Inu – přece na odvrácené tváři!“ Jára Cimrman, Voskovec a Werich, a po taškařici zvané presidentská volba i my všichni máme zase o něco jasnější představu, čemu že se u nás říká „Kocourkov“.
Leč není všem dnům konec: může nastat volba přímá. ODS s ní vyhrožuje od okamžiku, kdy si spočetla, že stávající ústavní systém umožňuje vcelku snadnou obstrukci, tj. zablokování a nevolbu nejsilnějšího kandidáta, Václava Klause. Unie a lidovci o přímé volbě hovoří déle, nejméně dva roky. Zhruba tak dlouho, co patrně stávajícímu presidentovi Havlovi došlo, že podle ústavy už nemůže znovu kandidovat a že přímá volba je jednou z posledních cest, jak zůstat u hradního korýtka. Původní koaliční návrhy přímé volby tedy směřovaly nepochybně k udržení Havla ve funkci. Dnes tyto strany o přímé volbě mluví už méně nadšeně, neboť jsou poučeny dosavadním průběhem presidentské volby, která byla sakumprásk ve znamení Klausovy dominance. Přímou volbu si dnes koalice představuje jako další plebiscit o Klausovi. Jenom nemají, koho by nabídli za něj. Maličkost, že?
Zdaleka však všem zúčastněným nedochází známá pravda, že když se dva perou, třetí se směje. Tedy že z přímé volby může vzejít president docela jiného typu: může to být příkladně majitel cestovní kanceláře nebo ředitel soukromé televize. A to teprve bude Kocourkov!
Petr Žantovský 29/1/03
|
|