Nebudeme druhořadými členy - budeme až ve třetí řadě
David Hanák
Dovolte mi několika krátkými poznámkami vysvětlit euroskeptický postoj tak odlišný od eurooptimismu G. Verheugena z MfD 24.1.2003. Verheugen mimo jiné říká...Rozšíření je hra ve které lze pouze vyhrát. Přínosy zdaleka převažují nad veškerými možnými nevýhodami, na které se čas od času upozornit skeptici...
Již takové východisko ukazuje Verheugenův omyl týkající se politiky jako takové. Politika je vždy hrou s nulovým součtem, je hrou „něco za něco“, očekávat od politiky jako takové něco jiného je prostě naivní. Důkazem nechť nám je až nechutné dohadovaní o dotace v Kodani na konci roku 2002. Jestliže je politika a tím rozšíření hra ve které lze pouze vyhrát pak proč naši zemědělci dostali pouze 25% dotací vůči dotací současným zemědělcům v EU ? Pokud se tedy zbavíme onoho naivismu v pohledu na politiku (a tím na rozšíření jako politický akt) zeptejme se: Co měníme za co ?
A zde je má základní teze: Měníme naši dlouhodobou možnost politické volby za 26 miliard, které dostaneme v příštích 3 letech. Měníme možnost liberální ekonomiky za kontinentální evropský etatismus. Zde lze Verheugnův argument, že...Skutečný hospodářský přínos vstupu do EU...spočívá ...spíše ve využití plného potencionálů obrovského vnitřního trhu unie...jednoduše vyvrátit tím jaksi tento společný trh dlouhodobě vede.
Když se tedy na dnešní zónu EU podíváme skrze růst HDP zjistíme, že v letech 1951-60 byl růst HDP skoro 6%,1971-80 okolo 3%, 1991-2000 2%, a v letech 2001 až 2002 jen něco přes 1%. A zde vidíme stagnaci růstu HDP a jeho pokles. Od ostatních občanů pak mám tu výhodu, že „jednou nohou“ v unii jsem. Má žena pochází z východní části SRN, z bývalého NDR. A to co jsem viděl mi stačilo abych vystřízlivěl. Až 30% nezaměstnanost (vyjímku tvoří Sasko), lidé zbaveni jakékoliv naděje najít zaměstnání, mladí lidé migrující mimo země bývalé NDR. EURO, kterému říkají TEURO, tedy zvyšování cen, díky tomu jak euro zvýšilo ceny. Lidé, kteří posílají kancléři spolkové vlády poslední košili, neboť taková je jejich reakce na neustálé zvyšování daní. Posměvnou píseň na „oslavu“ dodržování předvolebních slibů SPD. Nikde jsem po připojení NDR k Německu neviděl onen proklamovaný hospodářský zázrak, ale státní dotace které přináší nikým neobsazené investiční zóny. Verheugenova proklamace, že ...Už sama vyhlídka na členství v EU přinesla zemi nebývalý objem zahraničních investic...je pak pouhým přáním. Jak v Brně dobře víme zásluhou kauzy Flextronix, díky různým státním pobídkám investující firmy mohou rychle přijít a pak stejně rychle odejít, když zjistí, že náklady na pracovní sílu se zvýší. A ty se po vstupu do EU dlouhodobě zvýší.
Co je však horší, vyměníme za 26 miliard, přímých dotací svoji politickou suverenitu a možnost skutečné vnitřní politiky. Autor píše...Česká republika bude hrát plnohodnotnou roli ve všech evropských institucích a čeští občané se budou moci účastnit voleb do Evropského parlamentu...
Mohli by jsem diskutovat o významu slova „plnohodnotný“, ale jistě se shodneme že volba 3% poslanců do Evropského parlamentu, tomuto slovu neodpovídá. Prostě vyměníme 100% moci za 3% vlivu. Jestli je to „plnohodnotná“ výměna nechť každý zváží sám.
Ale náš případný vstup do EU má už dnes konkrétní zahraničně politické souvislosti. V té stejné MfD jen o stránku dále se o skutečné EU dozvíme daleko více. Michal Mocek ve své analýze píše o vztahu Francie a SRN...Od 50. Let určují vývoj na západě Evropy stále více dva někdejší „dědiční nepřátelé“. Nejdříve byla jejich moc vidět jen v Evropě. Teď už se promítá až k branám Bagdádu a Washingtonu...Kontinentální mocnosti se rozhodly znova zasahovat do světového dění a EU je tím správným nástrojem. Nakonec to přiznává i Verheugen když píše, že při společném postupu budou mít země EU takový vliv jako by neměli sami o sobě. Někdo však musí určovat co je ten společný postup. Když se vrátíme k Mocekovi tak ten píše o francouzsko-německém motoru evropské integrace který má nyní novou touhu ve své spolupráci, je to...Touha „zvládnout“ střední Evropu...Euroskeptik by použil slova ovládnout střední Evropu. Zdá se tedy, že od Palackého se toho moc nezměnilo, ten se přidržoval Rakouska v obavě před Rusy a Prusy. My bychom se měli přidržovat USA v obavě před Ruskem a EU. Neboť francouzsko-německý „motor“ institucionálních změn v EU se již rozjel a volant nedržíme my se svými potencionálními 3% podílu.
A, že tato volba buď USA nebo EU nadchází je zřejmé ze článku M. Moceka o den později, kdy píše o francouzsko-německého postupu ohledně Iráku..Střet s USA vystavuje silnému tlaku střední Evropu. Zdejší země jsou pranýřovány jako „vazalové USA“ a nedůvěra vůči nim části EU sílí. To může dost narušit jejich úsilí o brzké získání vlivu na unijní rozhodnutí...Tou nespokojenou části je zde jistě myšlena Francie a Německo. Nakonec proto nás chtějí „zvládnout“, aby napříště už naše sympatie-vazalství vůči USA nemohly být projeveny. Myslím, že černá můra mého kolegy Viléma Baráka se naplňuje, není daleko doba, kdy budeme ne o vlastní vůli stát proti anglosasům a jejich vůdčí mocnosti USA. Té zemi kde mimo jiné díky Washingtonské deklaraci ze 17.10.1918 formulované Masarykem vzniklo samostatné Československo....
EU; zóna prosperity? Pokles míry hospodářského růstu ve stále více se integrující EU
Pramen: Centrum pro ekonomiku a politiku, Newsleter 11/2002
|
|