Se Švejkem na hrad a úspěchy české statistické školy
Michal Simkanič
Zdá se, že dobrý voják Švejk je prokletím tohoto národa a bude ještě nějakou dobu trvat, než se zbavíme této nelichotivé nálepky, kterou se kdysi pan Hašek své zemi pomstil za svůj hodně svérázně prožitý život. Je těžké nebýt pro svět národem Švejků, když většina poslanců a senátorů našeho parlamentu toto dílo zřejmě považuje za svoji inspirační příručku. Tak nám zase nezvolili presidenta, chtělo by se zvolat s tím usměvavým dementem, který jako by panu spisovateli z oka a ne z pera vypadl. Fraška, ze které se zřejmě má stát seriál, pokračovala další ukázkou vzácného charakteru našeho socialistického premiéra, který by bez Miloše Zemana dodnes ve svém Jindřichově Hradci zapškle prskal v hospodě do piva a do smrti se trápil myšlenkou, proč že ho ti zlí komunisté nevzali do strany, když byl odjakživa tak sociální. I další nuly z téže sociální strany už zřejmě zapomněly, kdo že jim ta korýtka otevřel a zachovaly se podle toho. Ne snad, že bych tím byl sklíčen – z temného hradu nad Prahou už na nás za posledních třináct let dopadlo dost negativních mouder a bonmotů – jsem však velmi sklíčen z faktu, jací lidé dnes řídí chod státu a především jeho rozpočet. Nejsem nijak nadšen ani z kroků pana profesora Klause, kterého bych za určitých okolností ve funkci presidenta viděl docela rád – ne však za cenu poklonkování členům zločinecké organizace, kteří sedí v parlamentu jen proto, že naše demokracie je ještě pořád velmi mladá a slabá. Nejsem tomu vůbec rád, ale jeho šance jsou velmi nízké i v případné třetí volbě, která bude schválena jen tehdy, podaří-li se kroužku vyděšených, který dnes tvoří naši vládu, sehnat nějakou dostatečně nulovou osobnost, která by nikomu nevadila. Nejsou velké ani v přímé volbě, která by byla selháním celého parlamentu a měla by rovnou být spojena s předčasnými volbami. Ve všelidovém hlasování má asi největší šance Karel Gott, který by možná potom přestal zpívat a kromě něj kdokoli, kdo se efektivně vymezí vůči komukoli ze současné vrcholové politiky, čímž jsme oklikou zase zpátky u Švejka.
Se zájmem jsem čekal, co se dál bude dít v případu totálního selhání našeho statistického úřadu a zdá se, že už se vlastně nebude dít vůbec nic. Jako správný laik – i když vím například, co to je medián – bych celou taškařici přirovnal k tomu, že si strojvedoucí rychlíku všimne, že nejede na Kolín až když je někde před Plzní. Pokud se o statistické chybě přiznaného rozsahu zjistí - jak je u nás zvykem, že za ni vlastně nikdo neodpovídá a snaha o nápravu se bude vykládat jako politický tlak, pak jsem zvědav, kdo se příště bude ochoten řídit jakýmkoli údajem, který opustí náš statistický úřad. Jedině snad vláda, ale ta by daleko levněji pořídila věštce, který by údaj z křišťálové koule či kávové sedliny dodal daleko rychleji. Napadá mne třeba pan Baudyš, který už ve vládě dokonce seděl, takže by i možná věděl, jaký výsledek si ctění ministři přejí. Pokud by se mu ještě zakázalo létat jakýmkoli letadlem, a když – tak jedině bez pistole, mohlo by to docela fungovat. Ostatně na světě jsou určitě země, které žádný statistický úřad nemají a přesto jejich občané nějak vytuší, že mají například hlad. Současně bychom se měli zamyslet i nad dalšími údaji z té úžasné instituce, kterou chtěla Vltava nedávno vymazat z mapy Prahy – ostatně asi právem. Je u nás průměrná mzda opravdu někde na patnácti tisících korun nebo se to paní ředitelce, která je Bohatá, jenom zdálo? A kdopak u nás vlastně počítá volební výsledky? To není žádná legrace, žijeme totiž v zemi, která se ještě nedávno chlubila, kolik zubních lékařů u nás připadá na jeden zub moudrosti a brzy budeme potřebovat spočítat statistický průměr velikosti celofánu, který je postačující na dostatečně hygienické zabalení jedné evropské koblihy.
I když na rozdíl od různých intelektuálů, kterých jsou plné noviny, se vůbec nestydím dívat na televizi Nova a ještě se tím drze bavím – musím přiznat, že mne velmi zaujalo, že výsledkem soutěže o diváckou přízeň je velmi napínavý a vyrovnaný souboj Televizních novin a pořadu Tele – tele. Otázka, co je zábavnější, však zůstala nedořešena …
www.ceskapravice.cz
Ing. Michal Simkanič
|
|