Neděkujeme, není za co. Odejděte a už se nevracejte!

Pavel Kovařík

Nelze nemyslet na to, co se zde odehrává před užaslými zraky diváků – občanů a voličů. Nelze se neozvat. Stále ještě civilizovaně, spořádaně, ač má člověk chuť vyjít na ulici a řvát jako pominutý. Ministr této rádoby vlády se chvástá, jak spolu se svými podřízenými, místo aby pracovali ve prospěch všeho lidu, provozovali na ministerstvu „ woodoo“, tzn. že do figurky jednoho z kandidátů na presidenta této země zapichovali špendlíky!!! Proč všechna média a různí spravedlivci ruku v ruce nekřičí na celé kolo „ten musí jít z kola ven“? Jen to, že místo práce „hrají společenské hry“ za peníze daňových poplatníků, se mi zdá dostatečným pro rezignaci dotyčného ministra a jeho spoluhráčů.

Co lze činiti proti tomu, že se významný příslušník „Hradního křídla“ a bývalý ( a zřejmě i budoucí) ministr čehokoliv, směje celému národu do „ksichtu“ a bezostyšně lže. Sobotní plátky jsou plné popisu scény, kterak „ti správní hoši co spolu mluví“ bouchají šampaňským na oslavu „vítězné“ volby nevolby. A „pan kdysiministr“ na dotaz redaktorky několikrát do kamery opakuje, že žádné rychlé špunty nebyly. A senátor „tu televizi si vzít nedáme“ Zlatuška ještě většímu obecenstvu sděluje (aniž se začervená či zakoktá), že paní Moserová má více a větších titulů než „pouhopouhý“ profesor Klaus.

Již vidím obrovské titulky v dnešních novinách: Senátor Mejstřík vzkřísil svůj trucpodnik a spolu se svými „bratry a sestrami v triku“ hřímá – „Pane Kuhnle, pane senátore Zlatuško, lhát se nemá! Děkujeme Vám, odejděte a už se nevracejte, rádi zapomeneme“. Bláhový sen, pravda a láska má mnoho podob, a jen vyvolení vědí, která ta podoba je správná. Zajisté budeme v příštích dnech mít možnost se dočíst a doslechnout, že tomu nerozumíme, že si to špatně vykládáme, že jsme špatně viděli, slyšeli a četli, potažmo že za všechno může, zas a opět, ta „Bobošíková“ a ta „NOVA“! Vždyť to přece všichni museli vidět, jak bezostyšně napadala pana Kuhnla a nadržovala do očí bijícně ODS. „Pan Kuhnl nelhal, oni ty bublinky opravdu otevírali bez bouchání“, dozvíme se vzápětí. A bude po aféře. Hned pod a nad tím bude 170 článků o tom, jak si ten arogantní Klaus nechá říkat profesor, jak chodil pro hlasy ke komunistům a sliboval jim každému jedno ministerstvo, vilu s bazénem a pštrosa. Zdalipak projde bez povšimnutí skutečnost, že paní Moserová, ta slušná dáma jež o sobě prohlašuje samé krásné věci (dokonce, jak jsme se dozvěděli, musela sfárat do dolu k nějakému úrazu – mimochodem, přál bych každému lékaři, hasiči a záchranáři, kteří takové strasti podstupují dnes a denně, by se též mohli jako jeden muž ucházet o hradní léno), a je zajisté ctihodnou dámou prohlásí o hlasech komunistů „Jsou to hlasy jako jakékoli jiné“. Téměř zábavně pak vyznívá její důvod, proč kandiduje na hlavu státu – „Nechtěla jsem, aby jeden z nich vyhrál“. Bylo by fajn, kdyby každý komu se nelíbí jakýkoliv kandidát na cokoliv, mohl též kandidovat, aby ten jím neoblíbený nemohl vyhrát. To bychom rázem měli kandidátů více než dost. No nic, pousmějeme se a čteme dále: „Kandidátka Jaroslava Moserová zazářila v Senátu“. Taková pošetilost. Snad je „sib“ (Sylvie Blechová ?) pouze naivní, snad jen neumí počítat, kdož ví. Asi pouze k ní jediné se nedoneslo, že „prohradní trucmajstři“ hlasovali proti Klausovi, ne pro Moserovou. Trošku mě při tom mrzí, že tato úctyhodná dáma je zřejmě opravdu přesvědčená, že byla vybrána, by se stala presidentkou. Těžko si asi člověk sám sobě říká, „nakonec, proč ne já ?“.

A nakonec něco pro pousmání. Je zajímavé si představit, že při přímé volbě presidenta budou vedle sebe stát Havel, Pithart, Zeman a Klaus. Dokáže si snad někdo v této zemi vůbec představit, jak v předvolebním televizním duelu proti sobě stojí u jednoho stolečku pan Zeman (Klaus), zatímco u druhého stolečku pan Havel? Těžko. Možná že konečně, v prvním přímém souboji těchto čtyř celý okolní svět zří, „kdože je na světě nejkrásnější“. Obávám se však již předem, že pan Havel na takový přímý souboj nemá, a že by do toho nešel. Ještě že tak. „Mnou zvolený zástupče, požaduji po Tobě, abys celou váhou svého mandátu prosazoval, aby se presidentem této země stal pan profesor Václav Klaus!!!“

Dosť bolo třetích cest!

Pavel Kovařík

27. ledna 2003