Je ODS schopna být úspěšnější?

Jan Suchánek

K tomuto textu mne inspiroval nový předseda ODS, když hned na počátku roku se v „Kotli“ na Nově nedokázal využít otázky moderátorky: „Vy říkáte, že právě za vás by lidé sociálně slabí, ti kteří to potřebují, dostali víc, než jim dávají teď sociální demokraté. Kde hodláte brát, když nic není, tak ani smrt nebere?“ k propagaci programu své strany, k propagaci kapitalizmu. Jakoby nikdo nevěděl, že čím surovější a individualističtější kapitalismus tím méně regulace a tím více sociální spravedlnosti, menší rozdíly mezi chudobou a bohatstvím v kapitalismu než v socialismu. Že tržní cena dělníka zatíženého balvanem zákonných práv je nižší než cena dělníka bez nich. Že bohatství jedněch generuje bohatství ostatních. Že brát sadbu sedlákům, co umí vypěstovat největší brambory, jsme se už pokusili s fatálními důsledky jednou.

S profesorem byla potíž, že nebyl schopen dohlédnout ty šíře a hloubky propasti mezi jeho teoretickou připraveností a ostatních téměř absolutní ignorací, a tím nemohl nejen čelit falešnému obvinění z arogance ale zlepšit teoretickou připravenost svých spolustraníků. I nedávná vnitrostranická iniciativa juniora VK, zrozená od základu dlouhodobé rodinné teoretické přípravy potvrdila, že bez zvládnutí teorie to nikdo nezvládne. Sám jsem byl nucen čelit mase dělníků, kteří chtěli dovolenou v době kulminující poptávky po výsledcích jejich práce a naopak se chtěli hřát ve svých dílnách, když nikdo jejich práci nepotřeboval, a řešení viděli jejich předáci v tom, že majitelé budou rozprodávat fabriku, aby bylo na mzdy. Protože se mi zdařilo tento rozpor očekávání a možností, tak blízký našemu národu, zvládnout, nemohl jsem pochopit, proč se to nedaří ODS či proč se o to nesnaží.

K tomu je nutná i správná analýza toho, proč ODS není povolána vést zemi k blahobytu. Pokusím se poukázal trochu jinak než stranická analýza, vedle obecné levicové lumpenproletarizace národa, na interní příčiny tohoto stavu.

Reprezentanti ODS nikdy nedokázali čelit demagogickým útokům tím, že by:

1. se distancovali od minulosti:

• „Životní úroveň byla v 89 vyšší než teď!“ jednoduchou argumentací, že ta životní úroveň tehdy započítávala tanky, letadla a Semtex pro Libii a že ODS to nechtěla nikdy dohánět předraženýma dálnicema na Ostravu jako dnešní vláda, že v tom, co lidé skutečně chtějí, byl rok 89 překonán téměř okamžitě!

• „Zavinili jste, že byly vytunelovány stovky miliard!“ upozorněním na to, že jen nová doba nepřisoudila socialistickým fabrikám, od kterých nikdo nechtěl nic kupovat a o kterých nám dlouho trvalo, než jsme pochopili, že nemohou stejné přežít, jinou cenu než si komunisti plánovali.

• „Kuponová privatizace byla …“ poukazem na frustraci staromilců, co žili v iluzi o hodnotě některých podniků co tu po komunistech se skrývaným bankrotem zbyly, zatímco nebyla ničím jiným, než snahou o minimalizaci ztrát z jejich odepsání tím, že podnikům byla dána šance jako nezávislým veřejným subjektům si nalézt šanci na přežití, na které vedle zachování pracovních příležitostí něco v hotovosti vydělali milióny občanů.

2. usměrnili sociální požadavky:

• „Jak mám vycházet se svojí podporou?“ nebo „Jak mám zaplatit nájem?“, když například mohli v Kotli reagovat odpovědí „my nejsme stát, my jsme jen vámi zvolení vaši zprostředkovatelé a váš požadavek jen směřuje k zde přítomným vaším spoluobčanům, takže pokud se s nimi dohodnete a oni budou ochotni vám přidat, pak my to snadno zorganizujeme“.

• přiznáním, že ve svobodné společnosti nelze utajit nejpřirozenější zákonitost, že „výdaje mají vždy tendenci být vyšší než příjmy“ a že je lhostejné jaké příjmy budou a není to vina svobody ani kapitalismu.

• upozorněním občanů na to, že politici, kteří svým voličům navrhují, že spolu vezmou bohatým, pak snadno, když zjistí, že bohatí zbohatli spíš na dluh a není jim co vzít, vezme i svým voličům, jak nás dřívější i dnešní zkušenost poučuje.

ODS za vlajkovou lodí svého otce zakladatele byla ovládnuta osobami, které sami byly nebo stále jsou závislé na státním přerozdělování. To se projevilo mnoha důsledky:

• Parlamentní volby 2002 jsem já ke svému zděšení stejně jako mnoho ostatních viděl jako účast ODS v konkurzu na koaličního partnera ČSSD.

• Lavírování směrem k zvyšování koaličního potenciálu vedlo i k setrvačnosti v tom, že ODS nebyla například schopna poukázat na kiksy Grosse a Špidly při povodních. Gross politicky tak zaneprázdněn, že neviděl nikdy v akčních filmech potápět lodě náložemi umístěnými na trup pod čarou ponoru, vymyslel světový hit, potápění lodí snad ze střechy kapitánských kajut. Špidla jako šéf nejvyšší výkonné moci ve státě se beztrestně přiznal, že nevěřil optimistickým informacím, které na vládní povodňový štáb dostávali. ODS pasivně strpěla, že se vše hodilo na jejího pražského primátora, a Špidlovi nevyčetla, že ze své pochybnosti nic nevyvodil ve prospěch svých občanů.

• Absencí vnitřní demokracie! Zatímco na národní úrovni se ke škodě všech nepodařilo prosadit „Většina bere všechno!“, pak tento systém v ODS likviduje názorovou různost a tím i eliminuje šanci na hledání osobností i efektivních řešení. Tento systém je dále negativizován tím, čeho jsem byl sám při volbách 96 svědkem. Průměrní se spojili s podprůměrnými, aby vyloučili ty nejlepší. Okresy bez členské základny poslaly kandidáty dvou nejsilnějších okresů na nevolitelná místa. Nepochopitelně ODS nechápala pojem „konflikt zájmů“, že kandidáti nemohou být současně voliteli, jak v mnou zažitém případě ve většině bylo. Násobeno tím, že tito kandidáti si získáním poslaneckého místa všichni významně příjmově polepšili.

Důsledek ideové a personální záměny cílového směřování za obhajobu dosažení trapných prebend poukáži na třech příkladech:

• Parlamentní volby 2002 měla ODS vyhrát. Z vyhodnocení oblíbenosti některých politiků v důsledku lidové preference socialistického „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ měl resultovat závěr: Nemluvit, nechat konkurenci, aby se znemožnila činy! Možnost podílet se na utrácení miliónů za domnělou reklamu byla významnější než volební vítězství.

• Nikdo ze senátorů, zákonodárců nebyl schopen připomenout kolegům a ministrům vnitra a spravedlnosti v „kauze Železný“, že je nadmíru pochybné chtít vydat někoho za „poškozování věřitele“, když věřitel již byl zcela uspokojen a zákon říká, že je nutno „… i jen částečně zmařit uspokojení svého věřitele …“ a samo arbitrážní rozhodnutí o Železného závazku předpokládalo možnost zpoždění úhrady. Dochází vůbec někomu v ODS, že potenciální voliči a sponzoři ODS denně vstupují do dlužnických vtahů!

• ODS masově přistupuje na účast v medializovaných v podstatě hospodských debatách, kde každý se deklaruje za znalce všeho a tudíž ničeho. ODS tak jednoznačně ztrácí svoji výhodu v neprospěch jednoznačných populistů, čehož vrcholem bylo, když Špidla obvinil Klause z argentinských rizik!

27. ledna 2003