Petr Žantovský
Kdysi jsme si z nejvyššího bolševika minulého století, paralytického staříka Uljanova, utahovali po vzoru novinové fráze „Lenin je věčný“. Zdálo se nám tehdy, že je-li Lenin nyní v Ječný, proč by nemohl být zítra v Žitný. Vždyť je to jen o ulici vedle…
Infekce věčnosti zřejmě postihuje potentáty nejen minulého režimu. Ministr Rychetský přišel v těchto dnech s nápadem, že by se odcházejícímu presidentu Havlovi měla též vymyslet nějaká nová státní trafika. Počínaje vcelku logicky úvahou o tom, že by se Havel, podobně jako různí expresidenti USA, mohl věnovat mezinárodnímu prostřednictví při řešení konfliktních situací (spolu s Rychetským zkusme aspoň hypoteticky věřit, že by o Havla někdo pro takovou roli stál). Zazněla však též myšlenka, že by Havel mohl budoucího presidenta též zastupovat v jeho nepřítomnosti. Jak by toto zastupování vypadalo, upřesněno nebylo. Pokud je mi však známo, naše ústava nezná institut vicepresidenta (natož jako odkladiště pro bývalé presidenty), ani čestného presidenta (škoda – teď by se takový pašalík mohl hodit hned pro několik v brzkém budoucnu neuspokojených uchazečů o skutečné presidentství). Ani při nejlepší vůli si však nedokážu představit, jak by Havel - mimo uvedené funkce, jen tak na skok, neformálně, jak pravil Rychetský, zastoupil v nepřítomnosti třeba presidenta Klause, případně Zemana.
Ať na to koukám, odkud chci, pořád mi z toho vypadává jen ta místopisná bajka s Leninem. Má-li ministr Rychetský a jemu podobní dojem, že Havel by měl setrvat při svém národu, viditelně a na dlouho, případně navždy, pak nejlepší je opravdu ten parčík proti hotelu Kriváň mezi rameny magistrály. V Ječný – ulici.
(oprátka pro Mladý svět), 4.ledna 2003