Samožer veřejné služby
Petr Žantovský
Česká televize umí překvapit. Není to tak dávno (měsíc?), co byl divák jejího 2.programu vystaven několikahodinovému filmovému autoportrétu mima Ctibora Turby. Kdo vydržel do tragikomického konce této samožerné tirády, dověděl se, že film vyrobila nějaká soukromá společnost, od níž jej ČT převzala či koupila – to titulky nepravily.
Čerstvý zážitek z téhož tyglíku jsme obdrželi (už na 1.programu – a v nejsledovanějším čase) před pár dny. Tentokrát se nám představil hudebník Petr Hapka. Estetika i etika díla srovnatelná s tou Turbovou, totiž samožerná. Větu „Hapka je nej“ v mnoha verzích a podobách na kameru sdělují zpěvačky, režiséři, textaři, prostě všichni, kdo jsou schopni si před kamerou uvědomit, že Hapka je prostě nej-. A v titulcích – jak jinak – soukromý producent „pro Českou televizi“.
V logice tohoto cyklu by se slušelo očekávat nyní další sebechvalné „dokumenty“, kupříkladu o Josefu Zímovi, Přemku Podlahovi či Dádě Patrasové. I oni jsou přece pro mnoho lidí nej-, tedy by byl naplněn požadavek veřejné služby. Ovšemže v režii soukromého producenta.
A tu jsme u kamene úrazu: ČT má ze zákona podporovat původní tvorbu. Je taky jediná, kdo má a prý i chce původní tvorbu, zejména dokumentární a publicistickou, produkovat. Proč jediná? Inu protože dokument je drahá věc a ČT na to pobírá od občana koncesionářský poplatek. Pokud tento poplatek utrácí za nákup oslavných filmů o slavných, namísto natáčení dokumentů z dětských domovů, hospiců a vietnamských ghet, pak jen dokazuje, že ten poplatek nepotřebuje. Otázka pak je, potřebujeme-li my takovou televizi…